Psal se rok 1987, když poprvé spatřila světlo světa návyková izometrická adventure arkáda Head Over Heels. Autorovi této recenze byl pouhopouhý jeden rok, když soudobý tisk vynášel autory z týmu Ocean až do nebes. Je fakt, že na svou dobu se jednalo o výjimečný kousek – pořádně obtížný, neuvěřitelně návykový a pořádně rozsáhlý. Vysoká variabilita lokací spolu s nápaditými logickými úkoly vynesla HOH titul nejlepší hry svého druhu. V nepříliš dávné době se čtveřice amatérských vývojářů rozhodla, že si HOH nezaslouží pomalé upadnutí v zapomnění, a rozhodla se vytvořit PC verzi. S krásnou kreslenou grafikou, skvělou hudbou a neměnnou výtečnou hratelností je nová verze Head Over Heels jednou z vůbec nejlepších volně šířitelných her, vhodná pro děti dík své roztomilosti a členové Retrospec si tak zaslouží opravdu pořádné poděkování.
Hlavními hrdiny hry Head Over Heels jsou dvě roztomilá zvířátka. Jejich druhové zařazení není snadnou záležitostí, s největší pravděpodobností se ale bude jednat o zástupce psího plemene s lehkými prvky medvěda. Děj se odehrává v říši Blacktooth. Čtyři planety trpí zotročeny pod krutovládou dynastie diktátorů a přestože na nich vřou nepokoje, tvrdá ruka vládnoucího rodu je stíhá bez potíží decimovat. Okolní světy se obávají, že s jídlem roste chuť a pancéřová pěst Blacktoothu dopadne brzy i na ně. Vysílají proto dvojici super tajných špehů, kteří mají za úkol rozvrátit impérium a osvobodit všechny zotročené planety. Bohužel, jakkoliv dobře zamaskovaní Head a Heels (neboť taková jsou jejich jména) byli, nepodařilo se jim utajit své operace tak docela. Dostali se do zajetí a byli separování v Blacktoothových kobkách – a právě tam začíná samotná hra.
Prvním úkolem tak není nic jiného, než pokusit se o útěk – zdi žaláře jsou sice pevné, ale tajní agenti si dovedou najít cestu i tam, kde by jiný selhal a padl. O pár hodin hraní později se Head a Heels scházejí na místním tržišti a započínají svou cestu na měsíční základnu. Tam se mohou rozhodnout: utéci zpět na svobodu a zbavit se odpovědnosti, nebo se zachovat jako opravdoví hrdinové a využít teleportu k cestě na některý ze zotročených světů a pomoci mu k získání samostatnosti. Oněmi planetami jsou světy s názvem Egypt (dostatečně výmluvné samo o sobě), Penitentiary (císařská vězeňská planeta), Safari (planeta lovců porostlá hustou džunglí) a Book World (originální svět s miliony knih, jejichž čtení je ale zapovězeno všem krom císařových přisluhovačů).
Hra samotná spočívá v procházení tisíci obrazovek a řešení logických problémů zde umístěných. Postavy se navzájem liší nejen vzhledem, ale i schopnostmi. Head je akčnější, dokáže vyskočit do dvojnásobné výše než Heels a navíc může v průběhu skoku změnit směr, zatímco Heels pro změnu rychle běhá a využívá svých silných nohou. Head může střílet, ale pochopitelně jen v případě, že najde pistoli, Heels zase sbírá předměty, má-li ve svém vlastnictví tašku. Nejlepší ale je oba dva tvory spojit – když se sejdou v jedné místnosti a Head si vyskočí na Heelse, mohou využívat schopnosti obou najednou. Jednotlivé místnosti jsou snímány izometrickou perspektivou a přechod mezi nimi se děje prostřednictvím dveří či různých otvorů na krajích. Každá místnost je tak částečně svět sám pro sebe, byť většina hádanek nutí hráče ke kombinaci předmětů získaných v různých částech herního světa.
Hodnocení 9/10 v kultovním časopise Your Sinclair a 97% v konkurenčním a neméně slavném magazínu Crash napovídá, že Head Over Heels skutečně ve své době byly něčím více než jen tuctovou izometrickou skákačkou. Ve skutečnosti dovedly k naprosté dokonalosti herní styl, jenž představili o tři roky dříve v klasice Knight Lore Ultimate Games. Ve hře se nachází široké množství předmětů, přepínačů, plošinek, živých tvorů, zbraní a všech možných pastí a funkčních objektů, takže variabilita v celkovém množství více než tří set místností je prakticky nekonečná. Sympatické je, že puzzly většinou nespočívají v tom, že je nutné postavit se přesně na poslední pixel dané plošinky či na milimetr přesně odhadnout délku skoku či výstřelu, nýbrž je nutné skutečně vymyslet nějakou funkční kombinaci a řešení.
Samotná předělávka se do nejmenších detailů drží originálu. Až na poněkud nevkusné hlavní menu je ale narozdíl od něj skutečnou pastvou pro oči, jež potěší všechny milovníky kreslené grafiky. Hlavní postavičky jsou neuvěřitelně roztomilé a stejně působí veškerá prostředí. Rozlišení 640x480 je naprosto dostačující a věřím, že už jen letmý pohled na screenshoty zdobící okolí tohoto textu přesvědčí i ty nejnevěřícnější Tomáše o tom, že zde skutečně je o co stát. Stejné superlativy si nicméně zaslouží i hudba. Je velice variabilní, drží se schémat ze ZX Spectra, přitom se ale nesnižuje k trapnému pískotu a pípání, nýbrž drží si vysokou úroveň i v kontextu ne-remakových titulů.
Head Over Heels je hra, která má na každém rohu překvapení. Při jejím hraní soudobý pařan nevychází z údivu. Jak mohli autoři tuhle nádheru, byť ve výrazně horší grafice, vecpat do omezené paměti osmibitových počítačů? Těžko se to chápe, ale nakonec: to může být všem ve výsledku jedno. Stačí, že to dokázali a přinesli skutečně parádní herní zážitek – a že se podobně vytáhli i autoři novodobého remaku. Head Over Heels je tak jednou z nejpodařenějších freewarovek všech dob a rozhodně si zaslouží maximální pozornost všech…
P. S.: Krom hry samotné je možné získat i obsáhlý manuál, konkrétně se nachází (v anglické verzi) na této adrese.
