Heroine Iysayana je RPG vytvořené v RPG Makeru, čili ve stejném zařízení, v jakém byla vytvořena třeba Super Columbie Massacre RPG! nebo spousta jiných freeware RPG. Hru pak má na svědomí Michael Hoffmann z německého studia s desetiletou tradicí, SkullByte. Hoffmann popisuje hru jako RPG v japonském stylu, což nemůžu posoudit, protože japonský styl neznám. Série o Iysayaně je celkově už trochu zánovní, jednotlivé díly vznikly ve sladkých letech 2003 až 2005. Trilogie o požitkářské Elfce se složitým jménem se ale nyní znovu připomíná vydáním v jednom packu.
Pokud někdo dosud nehráli žádné RPG v tomto engine, trocha vysvětlování. Většina hry je shora viděné 2D pochodování po mapě světa nebo, pokud na mapě světa narazíte na nějaké, tak také po městečcích, jeskyních a podobně. S lidmi komunikujete pouze pokud k nim přijdete natěsno a stisknete Enter; většina diskuzí je striktně přímočará bez možnosti volby. Podobně natěsno probíhá i souboj, díky čemuž se obratným manévrováním většině střetnutí můžete vyhnout, budete-li chtít.
Ve chvíli, kdy se nebudete chtít souboji vyhnout, hra se přepne do pohledu z vlastních očí (na 2D ilustraci pozadí) a můžete volit zda-li nepřítele seknete, nebo použijete jedno z kouzel (jako třeba oheň) či na sebe (jako třeba léčení). Další běžné propriety RPG her, jako inventář, obchodování nebo zkušenosti, jsou samozřejmě také přítomny. Sympatické (pro mě jako nooba) je například i to, že nemůžete zemřít – i pokud vám životy klesnou na nulu, jste pouze v bezvědomí a můžete se ze smrti vyspat; pokud klesnou životy na nulu celé skupině, stačí uplatit převozníka v podsvětí a jste zpátky 
mezi živými. Použitý engine ale rozhodně není moc extra důvodem k hraní Heroine Iysayana. Ve skutečnosti jsou souboje mnohdy nudnější a s minimem možností, v dialozích také nemáte na výběr, takže proč devět z deseti?
Odpovědí je příběh a jeho zpracování. Základní story je poměrně klasická - musíte zabít falešného krále a najít toho pravého. Mezitím procestujete tři nevelké říše kontinentu Súramir a poznáte místní problémy a lidi s nezapamatovatelnými jmény. Pointou toho, co Heroine Iysayana odlišuje od tuny jiných podobných RPG je humor. Iysayana se ke svému úkolu zachránit-svět dostane tak, že se kvůli chlastu upíše místní bohyni jménem Yw’nafob, na cestách ji doprovází její zdrženlivý ex-manžel (svoji byli dva dny). Postavičky se pak během hry diví třeba i tomu, proč grafik téhle hry neudělal prostředí trochu zajímavější a podobně.
Jak hra postupuje, tříbí se i chemie a dialogy mezi postavami, příběh košatí a Iysayana boří další mýty o vznešenosti Elfů. Ze začátku mi sice spousta vtipů přišla poměrně trapná (a díky pseudomangovské grafice jsem si myslel, že Iysayana je chlap)(ano, vím co znamená slovo heroine…)(ano, dočkáme se i vtipu na heroin), ale jak hra pokračovala, docela jsem si hlavní postavy oblíbil a těšil se na jejich další komentář nové situace nebo nové lokace. Což ovšem znamená, že Angličtina (nebo Němčina) je u téhle hry nutností.
Hodnocení Heroine Iysayana je možná na tak jednoduchý gameplay trochu nadsazené, nicméně velkolepost současně vydané trilogie, humor (jakkoliv infantilní), příběh a nakonec velká délka všech tří her dohromady, to celé mi nedává jinou možnost, než Heroine Iysayana ocenit něčím mimořádnějším, než běžnou osmičkou.
PS. Obrázky jsou z oficiálního webu, z nějakého důvodu mi print screen házel jen černou obrazovku.
