Hiba Ninja
Pro každého, kdo hledá pohodu a relax, je obvykle pekelným znamením postava japonského ninjy. Tito chlapíci nikdy neměli jednoduchý život - tedy snad jedinou výjimkou potvrzující pravidlo jsou želvy ninja, kteří většinu času strávili pojídáním pizzy. Jinak ale hrát za postavu ninjy znamená pot a slzy a nejinak tomu bude i tentokrát. O to je to tentokrát horší, že jde o klasickou 2D plošinovku viděnou z bočního pohledu, v níž prakticky neexistují technické limity a dá se vymyslet ležatá osmička nepříjemností.
Hiba Ninja
Hlavní překážkou, která se ovšem táhne jako Ariadnina nit celou hrou, je způsob pohybu. Klasické plošinky jsou od sebe značně vzdáleny, nebo jsou plné smrtících nástrah. Obvykle je nutné se rozběhnout a poté skočit. Další specialitou je překonávání kolmých stěn, kdy je třeba se artisticky odrážet stěnu od stěny. To však není vše. Často se s hrdinou musíte prosoukat soutěskami tak, že se rozběhnete a sklouznutím po kolenou se prosmýknout štěrbinou. V Hiba Ninja přitom často nejsou hlavní překážkou chodící nepřátelé, ale nástrahy v podobě střílejících šípů či výsuvných oštěpů. Když se propojí se štěrbinami, najdeme zde řadu úseků, které je v rychlosti potřeba náročně překonávat. Hrdina má přitom jeden život a poté se vrací zpět na předchozí kontrolní bod, což obvykle znamená absolvovat v úseku opakovaně několik nástrah.
Hiba Ninja
Hiba Ninja od hráče vyžaduje maximální soustředění na ovládání, což trochu komplikuje fakt, že na některé pohyby jako běh a skluz je lepší využít gamepad, pro některé zase klávesnici. Ideál tak neexistuje a dalo by se říct, že použití jakéhokoliv ovladače má své mouchy. Trable v pohybu se hra snaží vykompenzovat svou technickou stránkou. Grafika je pohledná a postavená na 3D modelech. Pohyb doprovází řada animací, které ne zcela kopírují ovládání, ale výsledek vypadá tak, jako byste s postavou neustále prováděli nějaká bojová komba.
Hiba Ninja je v jádru klasická plošinovka, která se plně soustředí na herní postavu. Škoda, že není podobný důraz kladen i na interakci s okolím. Takto totiž máte jakýsi nepříjemný pocit, že vaše kejklířské umění nemá diváky a je tak značně demotivující.
