|
|
Žil jednou jeden Luzír. Ten patřil do národu PacInů, jež byl ustavičně utlačován zlým Nermessisem, který si kladl nároky na magickou úrodu všech obyvatel pod pohrůžkou krutého trestu. To je asi tak zhruba příběhová linie nastíněná v krátkém intru prezentovaném více-méně textovou formou. Po jeho skončení jste vhozeni do hlavního města, kde hra defacto začíná. To je rozčleněno do několika poměrně slušně zpracovaných obrazovek, které byly k vidění na screenech již před notnou dobou. O čem jsem se ale mohla přesvědčit na vlastní oči, to bylo velké množství NPC, přičemž s většinou šla prohodit rozumná řeč a zároveň všechny tyto aktivní postavy měly co dočinění s dokončením aktuálního úkolu. Jeho splnění dosáhnete jen kombinací rozhovorů s postavami a následným získáváním předmětů. Kupříkladu tedy budete mít za úkol získat pilku pro sochaře či pomoct nepoučitelnému spáčovi s jeho zarostlou chaloupkou. Chození po území města se možná po chvilce stává zdlouhavé, každopádně akce střídá akci a příběh se neustále vyvíjí, což je častokrát na první pohled poznat na okolním prostředí. Taktéž se odemykají nové prostory a vy postupujete dál a dál.
A to až do chvíle, kdy přijde první zlom. Kampaň ve městě se bude prolínat s občasnými levely ve stylu Pacmana, po jejich sérii se opět ponoříte do plnění questů nebo si zahrajete některou ze zakomponovaných miniher. Ta přítomná v demu měla ryze logický charakter, respektive se jednalo o variaci na Sokobana ve středně obtížném duchu.
Do šedavého průměru neupadne ani Pacman mód. Ten samozřejmě nabízí klasickou hratelnost, bludiště a v něm se pohybující potvory. To vše je ale obohaceno hned několika dostupnými kouzly, které lehce pozměňují výslednou hratelnost. Ke těm přijdete sbíráním občas se objevujících modrých puntíků, přičemž za jejich přesně daný počet vám bude nové kouzlo přiděleno. Jednotlivé magické kousky se odlišují nejenom grafickým efektem ale i účinností na samotné potvory. Zatímco na počáteční jednodušší nepřátele vám postačí šíp za jeden puntík, posléze budete muset trochu přitlačit abyste se vypořádali i s těmi, kteří přijdou po nich. Pochválit je třeba i měnící se grafický kabátek okolí, čehož se sice nedočkáte při každém levelu, zato ale přichází až nezvykle často. Já se tak podívala jak do lokací travnatých, tak i jedné egyptské s trochu „rozmáznutou“ grafikou či třeba hororových kobek se špatnou viditelností, kdy v jednom levelu mě tma obklopovala vyjma malého kroužku všude kolem.
Poměrně často proklamovanou záležitostí je dabing, jehož ukázky jsem si měla možnost také vyslechnout. Z toho mála hlasů, které byly prozatím přítomny, je třeba uznat, že je kvalita dabingu někde na zlatém středu, co se vhodnosti k tématu a poslouchatelnosti týče. Podobně jsou na tom i rozhovory, celkově zajímavé a dostatečně dlouhé. I tak ale čas od času narazíte na větu či výraz, který se do jinak poměrně vážně pojatého příběhu moc nehodí. To jsou ale jen opravdové drobnosti.
Celkově mám z PacIn: Nermessova Pomsta dobré pocity. Dlouhé čekání na slibované demo se poměrně vyplatilo a ačkoliv má hra v sobě stále dostatek chyb, jejich eliminace již doufejme nebude až tak velký oříšek. Otázkou zůstává, jak dlouho to týmu Fiolasoft zabere. Čekat na PacIn dalších pět let rozhodně nehodláme ...
