Na první pohled arkády, na druhý tvrdé logické hry – tak mohou vypadat tituly jako Lost Vikings, Norse of the Norsewest nebo třídílná sága Gobliins. Jejich hlavním trumfem je sázka na rozdílnost herních postav. Ten umí to a ten zas tamto a je na hráči, aby těchto rozdílností využil k vlastnímu prospěchu. I Imogen využívá podobného principu, je však o trochu jednodušší a malinko více směřovaný k arkádové hratelnosti. Výrazná podobnost zde ovšem je, což umožnilo recenzentovi zaplácnout více než polovinu obvykle nezáživného prvního odstavce nostalgickým vzpomínáním na hry svého mládí. Imogen je produktem vývojářského týmu Ovine Designs a nejedná se o titul originální. Původní hru z roku 1986 už si asi málokdo ze čtenářů bude pamatovat (další nostalgický vstup: jo, to jsem se zrovna narodil... to byly časy...), nový Imogen pak staví hráče do role čaroděje se speciálními schopnostmi. Tento mistr magických umění musí projít řadu bludišť a dostat se z vězení, kam byl uzavřen.
Specializace onoho černokněžníka je zřejmá na první pohled: umí se metamorfovat do zvířat. Konkrétně na sebe dokáže přijmout dvě cizí formy. Může se stát roztomilou kočkovitou šelmou, či přitloustlou, ale obratnou opicí. V lidské podobě může čarovat a používat předměty, jako kočka dovede skákat do výšky i do dálky – a asi každého napadne, že opičího vzhledu využije zejména ke šplhání. Tomu jsou uzpůsobeny i jednotlivé úrovně, v nichž se to jen hemží nejrůznějšími provazy, plošinami a sbíratelnými předměty. Cesta za osvobozením a znovunabytím vlastního zdravého rozumu je dlouhá, ale s pravidelným ukládáním pozice a obezřetným využíváním magické energie se dá zvládnout. Některé místnosti jsou logickými puzzly, jiné kladou důraz na obratnost, každopádně se ale hra stále mění a stále před hráče předkládá nové výzvy, čímž ho až do konce drží v plné pozornosti. Délka je velice slušná, ale narozdíl od zmiňovaných Gobliins či Lost Vikings se za odpoledne Imogen dohrát dá a není to až zase tak velký nápor na mozkové buňky.
Ovládání je zpočátku nastaveno poněkud nešikovně, neboť pohyb doleva a doprava se uskutečňuje klávesami X a Z. Ty jsou na anglické klávesnici vedle sebe, na české je ale dělí pěkný kousek, a tak se vřele doporučuje ze všeho nejdříve si je nastavit jinak, příhodněji. Jinak je uživatelské rozhraní bezproblémové. Stejně kladně lze hodnotit grafické zpracování. Někdy jsou kreslené 2D sprity až trochu naivní a amatérské, většinou jsou ale příjemně líbivé a správně lehce infantilní. Úroveň od úrovně se mění i barevné ladění pozadí, takže nehrozí stereotyp. Vše doprovází hudba, jíž popisovat je v podstatě ztrátou času. Není špatná, ale že by byla kdovíjak originální či strhující se také říci nedá. Závěrečné hodnocení se podle všeho, co bylo v předchozích odstavcích napsáno, musí jasně nést ve velmi pozitivním duchu. Imogen je kvalitně provedený remake výtečné logické hry, která dokáže na pár hodin zabavit všechny, kterým využívání šedé kůry mozkové nečiní větších obtíží. Navíc se jedná i o vhodný titul pro děti.
