Impossaball – balónek nesmí prasknout

Základem úspěšného hraní remaku originální 3d skákací arkády Impossaball je jednoduchá poučka. Balónek nesmí prasknout. V roli pouťového nafukovadla si proskáčete několik náročných levelů – a budete se královsky bavit…

Impossaball patří do stále se rozrůstající rodiny remaků stařičkých osmibitových klasik. A jedná se o zástupce nadmíru povedeného, o čemž ostatně svědčí i třetí místo v prestižní soutěži serveru, jenž se remaky zabývá jako svou hlavní pracovní náplní. Originál pochází již z doby osmibitových počítačů a současným hráčům asi příliš neřekne, jednalo se ale o velmi zajímavý a zábavný arkádový rychlík, který se řadil do kategorie pseudo-trojrozměrných titulů v izometrickém vektorovém enginu. Remake působí velice věrným dojmem a snaží se zachovávat duch originálu i v oblasti audiovizuálníhi provedení, jakkoliv proti ZX Spectru a dalším systémům, na něž původní hra vyšla v osmdesátých letech, je samozřejmě znát podstatný pokrok. Výsledkem je titul, jenž může atakovat přední příčky žebříčků arkádového žánru. Ne že by srovnatelně kvalitní konkurence neexistovala, ale tolik stejně dobrých příležitostí nevávazně si zaskákat zase není.

Hlavním hrdinou, lze-li to tak vůbec říci, Impossaball je… pouťový balónek. Horkým vzduchem naplněná koule ovšem sama od sebe neplyne vzhůru ke stropu, jak bývá zvykem ve skutečnosti. Zřejmě plyn uvnitř není dostatečně lehký, aby se guma obal tvořící sama od sebe vznesla, každopádně to znamená, že pohyb rozhodně není bez omezení. Hráči mohou na zboku a z mírného nadhledu sledované scéně uhýbat doleva, doprava, dopředu a dozadu, mezerníkem pak lze skákat. Fyzikální vlastnosti ovšem balónek předurčují k celkem pomalé reakci, takže rozeskákat ho do významnějšího pohybu, jenž umožní přenést se přes nebezpečné překážky, dá leckdy pořádnou práci. Zdá se to otravně omezující a zpočátku to jistě bude nejednoho hráče frustrovat, je to ale geniální nápad, který ukazuje jednak smysl autorů pro tvorbu realistické hry, jednak odvahu inovovat a přinést originální herní principy, jednak nebojácnost ve směru vysoko posazené laťky obtížnosti.

Impossaball nutí hráče procházet čím dál tím složitější levely s celou řadou překážek – naostřenými bodci, konstrukcemi plošinek, či třeba pohybujícími se kostkami, které rozemelou balónek na prášek. Hratelnost je někde mezi variacemi na Sky Roads a nedávno vydanou gameskou RetroSphere, audiovizuální zpracování je provedeno velmi profesionálně. Hra je 3D, běží na vlastním enginu a vytváří parádní retro dojem. Jednotlivé modely jsou precizně otexturovány a podílí se na vytváření vizuálního obrazu automatovky z konce osmdesátých let. Stejně tak i hudba, ač je technicky nepoměrně kvalitnější, připomíná gamesky na počítači sira Cliva Sinclaira a těžko se tak hledají věci, jež by bylo možné Impossaballu vytknout. Možná onu již zmiňovanou obtížnost, která pravidelně nutí přerušovat hraní a bezmocně řvát, bušit a sypat sám sobě (v lepším případě) popel na hlavu, snad relativní krátkost, snad absence online srovnání skóre… moc toho ale každopádně není…