Samozřejmě. Řada čtenářů se při čtení následujících řádků a při pohledu na doprovodné screenshoty asi pořádně ošklíbne. Takových tu bylo. Akční hra – vedle arkád (kde rozlišit rozdíl nebývá někdy vůbec snadné) nejzastoupenější žánr nejen ve volně šířitelné oblasti. Příběh hovořící o útoku krvelačné mimozemské rasy a hratelnost spočívající v neustálém boji o přežití. Ehm, dobře, kolikrát už tady něco podobného bylo? Sbírka prstů na rukou všech obětí texaského masového vraha by dost možná nestačila. A k tomu ten příšerný název. Infekce. Vzbuzuje spíš asociace přísně aseptického nemocničního prostředí a zahalených lékařských postav třímajících hrůzu vzbuzující nástroje, případně ještě děsivější představu biologického praktika, pitvy, či zkoušení pod dohledem neúprosného kantora. Přesvědčování o tom, jak důležité je nedat na první dojem, využívá ve svých tuctových recenzích nejeden autor, sně přitom o tom, že ho čtenáři jednou možná vezmou vážně. Ale jaký jiný postup zvolit? Třeba pomůže pouhý popis pekla, které Infekce na monitorech odvážných pařanů rozpoutá.
K Zemi se blíží obří meteorit a jeho dráha protíná zcela přímo trajektorii planety. Co z toho plyne? Udělá to bum bác. A bum bác pořádné. 
Osvícení panovníci příslušných krajin nedopouštějí paniku. Lidé ať se dosytosti vykřičí, vybrečí, na poslední chvíli vyřádí, ale pak ať vyhledají bezpečí nejbližšího atomového krytu. Až to bouchne, zase všichni vylezou a teprve nastanou problémy: jak postavit všechno, co bylo zničeno, a obnovit život v oblasti. Ale problémy řešme teprve až nastanou.
Dobře, že si vlády neudělaly dopředu větší plány. Práce na nich by byla asi stejně užitečná jako lov komárů za účelem masa nadělání. Meteorit dopadl, v bunkrech se trochu zaprášilo, pár astmatiků vyvalilo oči a umřelo v záchvatech kašle, strejda Vomáčka odnaproti dostal mozkovou mrtvici, prezident Spojených států amerických se polil luxusním tvrdým alkoholem a jen tam mimochodem se na povrch Země vyřinulo stádo krvežíznivých emzáků, různorodých potvor s několika společnými pudy: hlad, boj, hlad… a zase hlad. Biopředpověď na dalších pár dnů nebude zrovna příznivá…
Hlavní hrdina hry Infection je speciálně vycvičený voják z elitní jednotky rychlého nasazení. Zakutý do kevlarového skafandru s lehkým a průrazným příručním kulometem v rukou a několika granátovými jablíčky po kapsách vypadá na pohled jako nezničitelný bojový stroj. 
Sebevědomý úšklebek na tváři za hledím zmrazí první konfrontace s cizími životními formami. Ano, padnou, ale až po několika přesně mířených ranách a zatím stihnou nepříjemně rychle zamířit směrem k nepříteli s jasným úmyslem: rozpárat mu střeva, rozmazat vnitřní orgány po zdi, napít se čerstvé lidské krve a nabrousit si drápy na hrudním koši či lebeční kosti.
Nepřátel je opravdu hodně a neustále přituhuje. Zabít snadno mohou pouzí plazivci pozemní, hráče však neustále ohrožují žáboidní skokani, netopýří stroje snášející se vysokou rychlostí nepozorovaně ze stropu, létající vetřelci, či extrémně rychlé a agresivní humanoidní formy. Obtížnost se, jak už je u Shawn64 Creations zvykem, pohybuje ve skoro až nehratelné rovině. První pokus znamená smrt v první sérii úrovní, postup do třetí kapitoly většina hráčů bouřlivě oslaví – a pak vytřeští bulvy při čtení readme souboru, kde se píše, že první save pozici autor umístil až do prvního levelu epizody čtvrté.
Na první pohled průměrné grafické zpracování ve skutečnosti vypadá výtečně, neboť má styl, disponuje dostatečným množstvím efektů a hraje svou roli při vytváření hutné atmosféry. Snad je ze screenshotů znát jeho podstatná charakteristika: všechno je rudé. Rudé stěny budí dojem, jako by byly zbroceny krví předchozích neopatrných človíčků, rudá je kombinéza zoufalého bojovníka za přežití lidstva, černorudé jsou všechny zrůdy – a výraz v jejich tváři napovídá, že na špásování nemají zrovna náladu. Z nebe padají rudé kapky deště a když se obrazovka rozzáří efekty střelby a boje, přidá se k vodě ještě mazlavá rudorudá krev – v lepším případě ta vetřelecká…
Infection je parádní akční hra, jejíž dohrání je husarským kouskem. K doporučení se tak sluší přibalit ještě jedno: přání malého počtu ukousaných nehtů, zlomených končetin, či zničených periférií a součástek počítače.
