Není to ani tak dlouho, co jsme měli na Plných hrách týden ve znamená předělávek. Remaků však stále přibývá a často se jedná o mnohem zábavnější tituly, než originální freewarovky. Je to ostatně logické – remaku se dočká jen ta hra, která sama o sobě dokázala hráče zaujmout, po letech nostalgicky vzpomínaná. K takovým titulům bezesporu patří Karateka či International Karate z osmibitových počítačů Commodore 64. Její předělávka nese podobný název, pochází z Německa – a ačkoliv je miniaturní co do velikosti instalačního souboru, nabízí zábavu srovnatelnou s těmi nejlepšími volně šířitelnými bojovkami.
Princip je v zásadě jednoduchý. Ve zboku viděné aréně se pod dozorem rozhodčího utkávají tři mistří japonského bojového umění karate. Jeden je navlečen v kimonu bílém, druhý je rudý, třetí nosí šaty modré. Cílem je v každém kole nasbírat šest bodů. Ty se přidělují za rány, kterými příslušnýá hráč zasáhne někoho z ostatních. 
K mání je široká škála úderů, které se vyvolávají buď mačkáním kurzorových šipek, jejich kombinací (to už máme osm funkčních kláves), a to jednak samostatně, jednak se stisknutou Fire klávesou (čili celkem šestnáct možných pohybů). Údery je možné též blokovat, většinou se ale vyplácí spíš bezhlavě útočit, neboť platí jednoduché a velice nepříjemné pravidlo: má-li v singleplayeru lidský hráč nejméně bodů v daném kole, vypadává a může se maximálně zapsat do tabulky nejlepších výsledků a zkusit štěstí znovu.
Obtížnost postupně samozřejmě roste. Ze začátku počítačoví oponenti skočí na všechno, později se začnou nepříjemně bránit a sami předvádět efektní komba. Po každých třech kolech se jejich AI poněkud zvedne. Hráč si může maximálně spravit chuť mezihrou spočívající v odrážení kamenných koulí, jež se proti němu valí z různých stran. Za každý balvan se připočte stovka do celkového skóre, vydrží-li pak nezraněn až do konce časového limitu, získá ještě navrch dalších pět tisíc.
Karateka, potažmo tedy International 64k-rate, umožňuje též multiplayer – a je to, jako vždy, výrazně vyšší zábava. Hrát je možné logicky až ve třech na jedné klávesnici, akční klávesy jsou dokonce přizpůsobeny jak pro praváky, tak i pro leváky, což je velice příjemné. Základní chvaty se rychle naučí každý, přitom hra skrývá různé možnosti, kterak je efektně zkombinovat – a jejich odhalování je dlouho velmi zábavná.
International 64k-rate samozřejmě neoplývá kdovíjak uchvacujícím audiovizuálním zpracováním. Postavičky i prostředí jsou nakresleny velmi jednoduše – a přesto hra nepůsobí nijak zvlášť zastarale. Má svůj styl, navíc na vnímání grafiky ve víru boje příliš času není. Je ale pravda, že na animacích mohli autoři trochu přidat a na věrnost originálu se vykašlat. Ani slůvko však nelze namítat proti hudbě, která celou akci doprovází. Je prostá a snadno se vryje do paměti – a málokdo si ji nezačne, třebas i proti své vůli, v průběhu hraní i po jeho ukončení, samovolně broukat.
Mezi freewarovkami není zase kdovíjak velké množství bojových her, aby bylo možné pohrdnout jednou rozhodně vysoce nadprůměrnou. A tak kdo má tento žánr alespoň trochu v lásce, neměl by se stažením International 64k-rate váhat ani vteřinku.
