Základem je dvojice herních módů. Jako první se představí hra jeden proti jednomu, která je již sama o sobě poměrným zklamáním. Jak totiž sami zjistíte, umělá inteligence bohužel chybí. Jedinou možností, jak si hru zahrát tedy bude sehnat si podobně naladěného kamaráda, posadit ho ke stejné klávesnici a zapnout hru. To se ale bohužel jen tak někomu nepodaří. Dalším podstatně pohodlnějším, přesto ale stále ne ideálním řešením se ukazuje být hra po LAN. Tak si může každý posadit k vlastnímu PC a vše je podstatně přehlednější. Na tom nese svůj podíl třeba také fakt, že máte celou obrazovku pro sebe. V případě volby dvou hráčů na jednéom PC dojde k dříve oblíbenému horizontálnímu split-screenu, tedy budete připraveni o poloviční požitek z okolní krajiny a ještě navíc nad sebou uvidíte, co se váš protivník chystá udělat.
I když je to patrné z okolních obrázků, sluší se poznamenat, že Jagdgeschwader je leteckým simulátorem, nebo spíše arkádou. To znamená přítomnost několika letounů, přičemž všechny shodně pocházejí z již zmiňovaného období druhé světové války. Popsat jejich přesné modely je nad mé schopnosti, věřím však, že váleční nadšenci mezi nimi své oblíbence najdou. Každé letadlo je vedle vzhledu odlišeno také schopnostmi, tedy dvojicí parametrů, kde jedním je rychlost. Na vás je vybrat si, který referujete nebo chcete naopak stroj vyvážený, přičemž to samé udělá protivník. Další volba spočívá v terénu, který je mimochodem nutno také pochválit. Je vyveden plně v 3D rozměrech a nabízí několik odlišných scenérií, které se sice časem okoukají, na první pohled ovšem vypadají více než luxusně.
O úspěch Jagdgeschwaderu se v nejmenším nebojím. Vzhledem k tomu, že letecké simulátory nejsou zrovna nejčastějšími herními projekty, je po nich poměrně velká poptávka a to zvlášť vypadají-li tak skvěle, jako Jagdgeschwader. Možná jen škoda chybějící AI.