Kamiha - barvy kam se podíváš

Růžová, zelená, červená. To vše jsou barvy projektilů, které budete ve své pestře vypadající lodi míjet. A pokud dodám, že protivníky vám budou červené, žluté či fialové rakety, jistě se vám také z tolika barev zatočí hlava.

Jak je poznatelné z okolních obrázků, Kamiha spadá do kategorie akčních her. Přesněji řečeno se jedná o vesmírnou akci a to, jak je na první pohled patrné, spíše japonského stylu. To s sebou samozřejmě přináší několik málo charakteristických znaků, které ale nemusí každý na podobném typu her zrovna milovat.

Za prvé je třeba zmínit možná až přehnaně barevné provedení. Na žádné vize budoucnosti přenesené do charakteru vámi ničených lodí se zde rozhodně nehraje. Místo toho vypadají všechny jednotky fantaskně až neuvěřitelně. Zda se vám bude podobný přístup zamlouvat či nikoliv již záleží zcela na vašem vkusu.

Ať už je ale odpověď na první zásadní otázku jakákoliv, ani tomu, kdo grafickou tématiku doslova zbožňuje, nebude rozhodně sedět neskutečná nepřehlednost, která se dostaví především v pozdějších fázích hry. Začátek se nese v pomalém duchu, ovšem zrychlovat palba se začne nezvykle rychle a tím i znesnadňovat orientace v prostoru. Ten se totiž velice rychle zakryje projektily všech možných barev a tvarů, které vystřelují lodě protivníků. Ty přilétají v přesně daných skupinkách a počtech, přičemž ze zbraní vystřelují vždy jen po přesně dané době a každá loď v trochu jiném ornamentu. To může být pro vás svým způsobem výhoda, poté co totiž hru zapnete po několikáté (či prostě párkrát po sobě natáhnete bačkory) budete již přesně vědět, jak na jednotlivé typy vyzrát a kde v kterém momentu čekat přílet té či oné lodi. Podobné mechanické učení pak je téměř jediným způsobem, kterak v hře jako Kamiha uspět. Pokud se totiž o podobnou věc nebudete ustavičně snažit, nejspíše velice rychle pohoříte. V určitých momentech hry je totiž obrazovka tak nepřehledná, že již ani nejste schopni se změtí projektilů pohybovat (ono ani najít volný průchod v podstatě nejde) a umíráte stál a stále dokola. V tomto momentě je třeba na obhajobu hříčky prohlásit, že se mi na druhou stranu zamlouval systém nových životů. Po ztrátě jednoho vás autoři nestaví úplně na začátek hry, místo toho se prostě objevíte v momentě, kde jste před malou chvilkou zmizeli. A také za velkého přispění tohoto jednoduchého pravidla se dokážete v konceptu hry samotné dostat alespoň o fous dále, než by se vám povedlo normálně.

Na druhou stranu je třeba uvést, že grafická stránka rozhodně nepatří k nejhorším. Jak jsem se již zmínila dříve, nemusí sice sedět úplně každému, Do výraznějšího nadprůměru v 2D oblasti ale rozhodně spadá. A nejhůře na tom nejsou ani zvuky, za což Kamiha získává zpátky potřebné kredity.