Tím ale nepopírám že lidé, jež nebyli v mládí touto hrou zasaženi, nebudou z přepracování uneseni. Ostatně nic tomu nebrání. Autoři neponechali nic náhodě a vybrousili každý prvek hry. Proto se dočkáme velmi slušné grafické stránky, která září všemi možnými barvami – pro děti je tedy jako udělaná.
Přistupme ale k samotné hratelnosti. Tu si užijete v jednom či dvou hráčích, přičemž pokud zvolíte možnost hrát o samotě bude vašeho kolegu simulovat počítač. Ten je možné nastavit v celkově třech odlišných obtížnostech. Úplným nováčkům doporučuji začít tou variantou nejjednodušší, jinak by totiž výhra nemusela být delší dobu na dosah. Počítač totiž strategii zvládá celkem obstojně a většinou zvládne bez zaváhání odhalit a překazit vaše plány. A to je problém, na tom totiž celá hra stojí. Její princip je podobný klasice jako jsou kupříkladu piškvorky. Do herního pole totiž kladete každý svou barvu koleček. Deska má velikost 5x7, ovšem své kolečko nemůžete položit kamkoliv se vám zachce. Pravidla jsou celkem přísná a jedinou možností, jak jej dopravit do herního prostoru, je vhodit ho horní stranou tak, že dopadne až na dno. Pokud již na dně vaše nebo protivníkovo kolečko je, uloží se jednoduše na něm. Takto se bude herní plocha postupně vyplňovat a vaším úkolem bude vytvořit alespoň čtveřici o vaší barvě. Tomu ze dvou hráčů, který to zvládne v kratším čase, vyhrává. V případě zájmu se pole resetuje a vy se můžete pokusit stav zase obrátit. Za každé vítězství jsou totiž rozdávány body, přičemž několik málo bodíků navíc je možné získat rovněž sbíráním speciálních předmětů jako jsou drahokamy. Ty jsou ale většinou dosti těžko dostupné.
Kaplink není špatnou hrou. Na druhou stranu ale nabízí příliš jednoduchý koncept, který v počítačovém zpracování postrádá trochu ze svého kouzla. Menším dětem se ale líbit nepochybně bude…