Kryzta - k vítězství palbou do vlastních řad

Co může vzniknout, pokud se talentovaný indie vývojář pokusí vytvořit hru během pouhých tří hodin? V tomto případě další důkaz, že jednoduchá hra nemusí nutně být nezáživná. Dokážete zničit nepřátelské svazy jejich vlastními zbraněmi?

Minule jsem u recenze Precisionu štkal, že cactusova snaha vytvářet jednoduché hry během jednoho dne je sice bohulibá, ale zároveň by ty hry neměly člověka nudit a rozčilovat. A dnes zde máme Kryztu, jednoduchou frenetickou akci, která má oproti Precision tu podstatnou výhodu, že zábavná je!

Co tedy cactus ukuchtil za dobu, kterou průměrný recenzent stráví vymýšlením recenze? V Kryztě máme klasickou uzavřenou obrazovku, na které musíte co nejdéle odolávat nekončícím zástupům nepřátel, v tomto případě jakýmsi podivnoletům střílejícím raketky a dělové koule. V čem je tedy ona zajímavost hry? Zde totiž vy sami nevystřelíte ani ránu. Jediným způsobem eliminace oponentů je manévrováním je dostat do vzájemné křížové palby, aby se v třaskavém friendly fire pozabíjeli navzájem.

Pokud by jste ovládali vyzbrojený křižník a opětovali palbu, hodnocení by šlo dolů; podobných her je na freeware trhu nepřeberné množství a často si jsou podobné jako vejce vejci. Tento relativně originální nápad ale tak často nevidíme a JE rozhodně svěží změnou proplétat se mezi salvami soupeřů, přitom jejich střelbu nasměrovat na jejich kamarády a ještě ke všemu se snažit sebrat z již zničených soků vypadlé bonusy. Dává to člověku podivnou radost, když se antagonisté kosí navzájem...

Vaše létající kulička je zlikvidovatelná jedinou nepřátelskou ranou a tři jednoduché bonusy vám kromě štítu pomůžou jen v další demolici - jakási vlečná mina instantně zničí jeden podivnolet a po odstraněné nepřátelské velící lodi zbude pro změnu devastující paprsek. Navádění miny je opět trochu složitější, stejně jako samotné létání, protože ovládání šipkami tradičně není tak přesné, jak by jste chtěli.

Mluvit u Kryzty o audiovizuálním zpracování je tak trochu urážka pojmu audiovizuální zpracování, ale co čekat od tříhodinové práce, že. Na druhou stranu jak přítomná hudba, tak i primitivní grafika zvolenému žánru sednou a při zoufalém úprku by jste stejně neměli čas počítat zobrazené polygony. Naopak by složitější textury a nasvícení mohlo ubrat na potřebné přehlednosti.

Nenechte se zmást hodnocením, Kryzta přece jenom přes všechny své klady není příchodem mesiáše. Je příjemnou odreágovačkou s originálním a hlavně zábavným gameplayem, a zkusit něco neotřelého, o to přece indie vývojářům i hráčům jde.