Liberation Army – s vesmírnými mariňáky

Příjemný žánrový mix střílečky a strategie s vesmírnými mariňáky v hlavní roli na naše počítače přilétá až z dalekého Japonska.

libarmy_02

Že Japonci jsou ve skutečnosti mimozemská rasa hi-tech úchylů lačnících po minisukních a megarobotech a nepříliš úspěšně se snaží maskovat za Homo Sapiens, už asi všichni víme. Na rozdíl od kreveťáků z hitu District 9 ale Japonci svou technologií a uměním obohacují i nás obyčejné smrtelníky, a jednoduchá leč velmi zábavná zvláštnost jménem Liberation Army je toho jenom dalším důkazem.

Jak jsem zmínil v perexu, máme co dočinění s žánrovým mixem. Souboje vojáků v Liberation Army probíhají pouze ve vesmíru - bok po boku se zde střetávají šiky vesmírných mariňáků. Asi jenom Japoncům přijde cool reimaginovat napoleonskou taktiku ve vesmíru, kam jiné fiktivní díla posílají křižníky a stíhačky, ale nešť. Zatímco během bojů samotných ovládáte akčně pouze svého panáčka, strategická část se dostane ke slovu mezi střety; přesněji se tedy jedná spíše o managment jednotky.

Podobně jako u Rise & Fall je tedy i Liberation Army hybridem několika různých herních postupů. Ve strategicko-managmentské části je podstatné investovat finance získané za vyhrané bitvy do jednoduchého RPG vývoje vaší postavy a zbytku jednotky. Hodí se také dokoupit podpůrné minilodě, na které dojde, až se začne hroutit linie pěchoty. Bohužel, nějakou volbu formací či bojové strategie tu nenajdete. Na druhou stranu, hra by tím možná přišla o svou rychlou a jednoduchou podstatu.

Jakmile začne boj samotný, už do strategie promluvit moct nebudete a nastavá čas na krvavou řežby. I tady má Liberation Army dvojsečný problém jménem jednoduchost – na jednu stranu kvituji, že se hra sama zbytečně nekomplikuje, na druhé straně je prostě fakt, že obě části hry, strategická i akční, jsou samy o sobě velmi primitivní. Při střelbě drasticky chybí myš (a funkci Enteru přebírá klávesa S) a bez ní klesá přesnost vaší palby. Přesto se váš voják v boji státá kritickým jazýčkem na vahách a většinou budete hasit díry ve vaší linii. Je důležité mít na paměti, že bitvu automaticky prohrajete smrtí vašeho vojáka – i kdyby vás dostal poslední nepřátelský vojáček, vítězství bude na jeho straně.

Grafika se může zdát, vzhledem k vysokému hodnocení, trochu primitivnější a jednotvárná, ovšem oceňuji na ní epičnost, kterou umožňuje - hra údajně zvládne až 600 panáků najednou, a to pak přirozeně nad nějakým nižším rozlišením oko lze přimouřit.

Mám teorii, že kdyby byl Liberation Army podle mých standartů složitější hrou umožňující ovládat formace a vyžadující snipování myší a podobně, asi by přišel o onu svižnou hratelnost. Zkrátka, během dvou minut si nastavíte bitvu, během tří dalších minut ji máte za sebou a následnou hodinu nebo dvě se budete v podobném tempu velmi dobře bavit. Hra se sice relativně brzy začne opakovat, ale do té doby může jenom příjemně překvapit. Rozhodně nepíšu každý den podobně nadšeně, Liberation Army si ale spokojený tón určitě zasluhuje.