Ti, co neznají příhody Kačera Donalda, jeho synovců či kohokoliv z Kačerova, ať udělají otočku na podpatku a odkráčejí do té tmavé díry, odkud vylezli. Možná jste moc staří na to, abyste v dobách devadesátých na kačery kolem sedmé ranní koukali. Možná jste naopak moc mladí a ačkoliv jste si tenkrát ještě slintali do placenty, neznalost tohoto klasického disneyovského seriálu je neomluvitelná.
Doby, kdy nám nezáleželo, jak vypadáme, kolik vyděláváme a jestli jsme úspěšní jsou dnes už ty tam, ale vzpomínky na to, jak o víkendu vstáváme dřív, než kdybychom šli do školy, abychom v těch nelidských sedm hodin koukali na jednu komerční televizi (Která tenkrát ještě za něco stála.) a její ranní přílivy animované zábavy, ty vzpomínky alespoň mě zůstanou do konce života. Kačerovem jsem žil. Dodnes se mi někde na půdě válí desítky výtisků časopisu Kačer Donald a dřívějšího Mickey Mouse. Na základní škole jsem nic jiného vlastně nedělal. Dnes, když na obrázky onoho komixu vzpomínám, mění se na živé příběhy a já si nejsem jistý, jestli jsem to četl jako komix, viděl jako seriál anebo prožil.
A jaký je tedy život Donaldův? Těžký, musím přiznat. Neustálé se dvoření své lásce Daisy z něj udělalo „podpantofláka“ nejtěžšího kalibru. Ona, jako namyšlená slečinka, o kterou je neustále nutno bojovat, se jednoho rána, i přes Donaldovu veškerou snahu, rozhodne odejít ke Gustovi- Donaldovu nenáviděnému bratranci. Navíc se do Donaldova domu nastěhuje nenažraný strýček Jubalon (Neznám český ekvivalent.) s jasným cílem vybílit mu lednici. Je na Donaldovi, aby celou situaci vyřešil.
Life of D. Duck je velmi zajímavým počinem na hojně využívaném AGS enginu. Ve své podstatě nevybočuje mnoho ze zajetých kolejí žánru point&click adventur, nicméně vybočuje ze zajetých kolejí freewarové scény. Kromě toho, že je hra obsahově velmi nabitá, vybočuje především svým zpracováním. Velmi dětská a chtělo by se říci až nedbalá kresba všeho ve hře, podivné nedokonalé naanimování pohybu a neuvěřitelně psychedelická midi hudba dodávají Donaldovu životu velmi osobitou atmosféru. Nic zde ale není uděláno prvoplánově a vše má svůj záměr. Právě tak jako velké množství rozhovorů. Ty jsou sice nedabované, ale také vynikají jistou originalitou. Jsou zvláštně dětsky naivní a mají tendenci popisovat zcela zřejmé věci. Díky tomu jsou dost často i humorné.
Nevím, kde na Donaldovi najít chyby. Hra je díky zpracování originální a skvěle hratelná. Je také poměrně dlouhá. Má velmi dobré technické zázemí a v obrazovce po zmáčknutí klávesy "F1" je možné najít kromě možnosti uložení i několik možností nastavení textu i zvuku. Skvělé ozvučení prostředí je ostatně další devízou Donaldova života. Autoři na svých stránkách tvrdí, že na hře strávili pracemi téměř tři roky. Věřím jim. Zajímavým a vtipným způsobem se dotkli svého námětu a přestože šli svou cestou, Kačerům ostudu rozhodně neudělali.
...Na tváře smích ti právě vpích pan Kačer. Hů-u.