Myslím, že by stálo za to připomenout si specifikace zcela průměrné hry. Prvním z příznaků průměrnosti je fakt, že hra zapadá do šedi podobných, neřkuli stejným her. Vaším úkolem při hraní Light Speed je ovládat jakési letadélko, které se na pokraji vesmírna prokousává nehostinným prostředím. Nepřipadne vám to povědomé? Vždyť variací na toto téma zde bylo už tolik. (Podmínka číslo 1 splněna, hra zapadá do velké hromady podobných her.)
Už první pohled na strukturu menu hry vás může vyvést z omylu. Netřeba připomínat, že zde se překvapení nekoná. V první kolonce značně futuristického menu si můžeme zvolit, zda chceme hrát jako jednotlivec, případně zda v boji proti neřestem vesmíru využijeme pomoci svého přítele. Hru pak ovládáte na jedné klávesnici oba dva. V další volbě Options toho také moc nevykoukáte. K dispozici je pouze volba, zda ponechat zvuky zapnuté či zda je vypnout. Protože třetí volbou hru opouštíte, nic nového zde na nás nečeká. Proto kliknutím na poslední volbu v menu hru spouštím.
Další možností, kdy hra může opustit skupinku zcela průměrných her, je pohled na hrací pole. I 
zde nás nic nového nečeká. Typicky zpracované objekty lodí, korábů, protivníků a meteorů, které se vám pletou do cesty, jsou dalším příznakem průměrnosti. Přidáme-li k tomu klasický scroll z vrchu dolů, není o čem diskutovat.
Po třech splněných bodech nastává otázka, zda se vyplatí hru zkoumat i nadále. Ano, vyplatí. Už jsem viděl spoustu her, které v původních okamžicích od spuštění podobně jako právě představované hra vykazovaly tytéž znaky průměrnosti, ale nakonec stejně dokázaly překvapit. Uvidíme, zda to bude s touto gameskou podobné.
Krátce vám popíši, co bude vaším úkolem během sedmi misí, které Light Speed obsahuje. Nejprve si budete muset pomocí neřízených střel prostřílet cestu shlukem meteoritů, které se vám jakoby omylem dostaly do cesty. Až ty zničíte, chvíli si budete moci odpočinout a sbírat něco, co je podobného malým obláčkům, které právě proplouvají oblohou. Ty vám zvýší některé hodnoty, ale o tom až později. Následně se vám do cesty připlete roj nepřátel, kteří touží po vaší smrti. Ačkoliv se jim možná chvíli dokážete vyhýbat (pohyb není v tomto případě omezen pouze vlevo a vpravo, ale i nahoru a dolů), mnoho šancí nemáte. Protivníkovy střely jsou setsakramentsky dobře řízené a po chvíli manévrování vás stejně zasáhnou.
Přinejmenším v jednom případě však hra opouští koleje průměrnosti a klesá do spodních řad. Vaše střely i střely protivníků jsou jednoho druhu. Žádné superstřely po bonusech nečekejte, prostě celých 7 levelů máte stejnou zbraň. Také bodové ohodnocení je zde opomenuto. Nic, co by vyjadřovalo vaši úspěšnost zde nehledejte. Ony body by asi byly zbytečné, hru taktéž nezajímá, kolikrát vás kdo zabil. Po vaší smrti opět začínáte v levelu, kde vás dostali a snadno tak pokračujete dál. Jediné, co hra zaznamenává, je vaše energie a něco jako síla střely. Čím více střílíte, tím je střela méně účinná.
Během hraní vás provází kapitán Robot, který však rozmlouvá německy. Taktéž hudba, která je ve hře obsažena, se časem oposlouchá, ale není to tak strašné. Prostě a jasně, tahle hra je klasickým příkladem průměrnosti. Není špatná, ale mezi hitovky se rozhodně nezařadí.
