Little Pixy 2 - hop ... a kruci pozdě ...

Pohodlně se milé děti usaďte. Venku se již časně šeří a vítr severák začíná prověřovat vaše bundičky. Čeká nás bláto a plískanice. A pak nastanou svátky klidu a míru... ANO, mám na mysli ty z$#%&*""* Vánoce! :o/

Je to tak, Vánoce se neúprosně blíží. A pročpak vlastně mluvím o Vánocích? To máte tak, bylo nebylo před mnoha verzemi operačního systému zvaného WINDOWS byl svět jednodušší a stabilnější. Ten svět se jmenoval DOS. A právě pro tento svět je určena počítačová hra Little Pixy 2 (je sice už z roku 2000, ale asi ji málokdo hrál).

V prvé řadě bych vás asi měl upozornit, že hra má sice rozlišení 640 x 400, ale grafika je velice jednoduchá a z toho plynou jen dvě možné věci. Jednak je hra graficky ne zrovna dokonalá a za druhé lze s jistou nadsázkou říci, že hru hardwarově zvládne pravděpodobně i většina nových kalkulaček (můj počítač zvládal 82 FPS a to mám prosím jen Celerona bez nadupané grafiky) Ona ostatně velikost zabalené hry v ZIPu je pod 400 kB, takže se není možné divit ani tomu, že nejdivočejší animace ve hře je jezdící výtah shora dolů a zpět. Ale nebudu lamentovat na vizuálním dojmem a raději vám hru popíšu.

Little Pixy je další z řady plošinovek. Vám je přiřazena role malého pidižvíka s červenou čepičkou (jak lákavé ;-) ) a vaším úkolem je v každé úrovni postupně donést 4 dárky do pytle Santa Clause (samozřejmě v časovém limitu). Jeden z dárku je navíc obvykle uzamčen a aby se před vámi otevřely dveře, musíte mít klíč. To že v inventáři jsou dvě okýnka neznamená, že můžete vzít dvě hračky najednou. Kdepak, vždy můžete mít maximálně jednu hračku, případně jednu hračku a klíč. Ve hře se vyskytují pak dva škodící elementy. Pokud se dotknete padajících kapek či skákajících míčů, užerou vám čas, takže opatrně na ně!

Hra není nijak rozsáhlá, ale to hlavní co u her hledám a to hratelnost, tak to rozhodně má. Aby vám hraní lépe utíkalo, zabudovali do ní autoři časový limit. Když sem na třetí pokus prošel první level, věděl sem, že dohrát tuto hru bude dřina a proklínal autory za absenci několika stupňů obtížnosti. Když jsem o dva levely dál zjistil, že hra má 2 stupně obtížnosti, ale šikovně zamaskované jako volbu SKIP FRAMES, ulevilo se mi. Asi tak do pátého levelu... Zde jsou totiž uzamčené dveře tak nešikovně postavené, že to zda je otevřete a zbude vám dostatek času je otázka náhody a ničeho jiného. Nicméně když budete trpěliví (ztratíte pár životů a zahrajete si hru zas od začátku) a budete to zkoušet, jistě se vám to povede. Oddychnete si v šestém levelu a hop, sedmý level je na čas přímo kritický atd. Zkrátka u této hry neusnete.

Jak sem podotknul již na začátku, není navíc moc rozsáhlá, má pouze devět levelů (pravda, když jsem poprvé hrál ten devátý, stihnul jsem v časovém limitu donést do pytle jedinou hračku a to jen tak tak). Hudbu jsem během hry z preventivních důvodů (je hrozná) vypnul (respektive sem nedetekoval zvukovou kartu v setupu) a pouštěl si CD.

Opravdu mne nenapadá co více říci k této hře. Snad jen že její obtížnost se level od levelu zvyšuje. Teprve až splníte poslední level, pochopíte má slova. Tedy pokud se do devátého levelu vůbec dostanete. Ne že bych vám nevěřil, ale pokud to dokážete, jste opravdu dobří hráči a vaši herní budoucnost vidím jen a jen dobře, takže už neváhejte a do toho!