Louka – balónková střelnice v Game Makeru

Louka je druhým dokončeným projektem autora úspěšné strategie Starosta. Jedná se o zábavnou variaci na Moorhuhn, v níž se hráči snaží v čase minuty a půl postřílet co nejvíce barevných balónku…

Moorhuhn je bezesporu hra, která pořádně změnila volně šířitelnou scénu. Dokazuje to její obliba mezi hráči, pokračování, kterých se dočkala, i nespočet přímých i nepřímých klonů, jež z ní čerpaly inspiraci. Než se ale rozepisovat o její historii, bude lepší posloužit jen odkazem - zde je k přečtení obsáhlý článek Alenky Varkočkové, kde se zájemci dozví vše potřebné o slepičím fenoménu. Nyní tedy k recenzovanému titulu. I Louka se do dlouhatánského zástupu kopií slavné předlohy řadí, zcela vědomě a dobrovolně, a ačkoliv nedosahuje zdaleka takové kvality, jako originál od Phenomedia AG, za zmínku a za vyzkoušení rozhodně stojí. Český autor Petr Němec se rozhodl nijak hráči nekomplikovat život rozvíjením obskurních příběhových linií a blbinek okolo. Po spuštění game makerovského exe souboru vybafne jen úplně nejjednodušší hlavní menu a jedno další kliknutí vrhne hráče rovnou do víru boje. I když - boje. Ve skutečnosti je Louka spíše než čímkoliv jiným simulátorem pouťové střelnice, který se od vesnického vzoru liší jen umístěním do příjemného prostředí letní louky s lesíkem v povzdálí a ukotveným balónem či kadibudkou v popředí scény.

Princip Louky je skutečně jednoduchý. Tu máš, novopečený střelče, vzduchovku, támhle hafo poletujících balónků – a ukaž, kolik jich zvládneš za minutu a půl sundat dolů. Devadesát vtečin pomalu, monotónně odtikává na časomíře v horní části obrazovky a přichází čas pro frenetickou klikací rychlostně-přesnostní akci. Stříli se levým tlačítkem myši, přičemž počet nábojů v zásobníku je omezen (i když poměrně vysokým číslem, takže přebíjet není třeba zase až tak často, jako třeba v Moorhuhnu 3) a tu a tam je třeba je doplnit myšítkem pravým. Každý přesný zásah je hodnocen určitým počtem bodů, neúspěšné střely penalizovány nejsou, avšak každé znovunabití zásobníku stojí citelnou částku. Aktivní jsou i některé další objekty obrazovky – sestřelit lze letící ptactvo, odpoutat se dá již zmiňovaný velký balón. Celkově se ale samozřejmě Louka svou interaktivitou a množstvím skrytých bonusů s Moorhuhny nemůže měřit ani v nejmenším.

Hratelnost Louky je tímto zcela určena a přísně omezena. To znamená nejen malou variabilitu, brzy nastupující stereotyp, ale i krizi pro recenzenta, který má už jen málo možností, jak naplnit požadovanou kvótu délky textu. Ani grafické zpracování neposkytne dostatek materiálu. Jeho hodnocení lze totiž spláchnout jedním souvětím: prostředí je hezké, ale celkově je grafiky málo a kvalita spritů je jen lehce nadprůměrná. Ozvučení se skládá pouze z kdovíkde splašeného efektu střelby, takže ani zde nejde příliš vyzdvihovat do nebes. Celkově je Louka spíše mírně podprůměrným Moorhuhn klonem. V hratelnosti nepřináší absolutně nic nového, na internetu se najde řada lépe zpracovaných a námětem prakticky totožných gamesek a vysoká míra stereotypu v hratelnosti způsobuje, že strávit u ní deset minut je skoro až dlouhá doba. Není to zas až tak velký propadák, ale hranici průměru v kontextu ostatní konkurence zkrátka nepřekračuje…