Love – milujeme choleriky

Tato hra kdysi stála peníze. Dnes už ne. Fred Wood se urval a zdarma nabídl ke stažení hru s hippie názvem Love, který má zřejmě nějaký ironický význam, protože Love není nic jiného než neurotická frustrující skákačka.

Love 2

Cílem je s panáčkem proskákat složitým prostředím levelu do dalšího levelu. Je to celé přísně logické, bez jakýchkoliv nepřítel, k hraní stačí šipky do stran a ke skákání. Ale co je nejdůležitější, Love je velmi dobrá hra - k velké nechuti recenzenta, který by v opačném případě mohl dělat narážky na podobnost jmen Fred Wood a Ed Wood. Tedy, v tuhle chvíli asi víte vše, co potřebujete. Nicméně protože recenze musí být delší, popíšeme si dnes jak probíhalo moje hraní.

Zpočátku jsem k Love přistupovalo jako ke klasické přílišnou obtížností iritující záležitosti. K dispozici máte sto a jeden pokusů dohrát hru. Na první život jsem doskákal docela daleko, navíc jsem zadoufal, že hra se bude na různých waypointech sama ukládat. K tomu ovšem nedošlo a brzy následoval pád do hlubin, frustrace z dalších a dalších pádů a počátek cholerického nadávání.

Krátce na to se, navzdory nesčetným vykřikování nesčetných pejorativů, nebo možná naopak kvůli nim, začali okolo laptopu shlukovat ostatní spolubydlící z kolejí. Po prvních deseti minutách opatrného (a otravného) zkoušení proskákat se skrze první level jsem nicméně začal hře přicházet na chuť. Panáček poskakoval po plošinkách, trampolína ho vyhodila vysoko nad mapu, blížil se konec kola. Ve chvíli vkročení do exitu prvního kola pocit totální frustrace vystřídala totální euforie.

Uchvácen dokončením i naprosto odlišným designem dalšího kola jsem rychle postupoval kupředu. V prvním kole jsem sice vyplýtval 40 životů, ale nevzdával jsem se naděje, že postoupím daleko dopředu. Každé kolo nabídlo nová úskalí. Vysouvací nože, drtiče ala Galaxy Quest, gigantické cirkulárky. Nemá smysl to popisovat do detailů, protože objevování pastí je součástí požitku z Love.  

Avšak vše, co má počátek, má i svůj konec, a o několik minut později i ona stovka životů vyprchala. Uvidíte na cirkulárkách. Z výše uvedeného textu zřejmě vyplývá, že jsem z Love mnohem nadšenější, než třeba z žánrově podobného Happy Runneru. Navzdory slabší grafice a nemožnosti uložit si hru je tohle jednoznačná game designová pecka a kdybych měl v peněžence Visu, snad bych i Fredovi těch 15 korun daroval. Na scénu, kdy se po zoufalém skákání (po plošinkách) propadnete po jediné chybičce zpátky na úplný počátek kola se prostě nezapomíná…