Ve hře Ludus na vás shora útočí legie římských vojáků a vaším úkolem je zabránit jim dosáhnout spodní strany obrazovky. Oni pochodují v jistém vzorci do stran a poměrně mohutně po vás házejí oštěpy. Musíte tedy nejen likvidovat jejich síly, ale také se vyhýbat letícím projektilům.
Ty vás naštěstí nezabijí napoprvé, ale stačí několik zásahů do vašeho předního štítu a jakmile jste nechráněni, další rána je smrtelná. Před každou úrovní si můžete vybrat ze tří typů obléhacích zbraní, kterými budete Římany provokovat.
Každá má jiný druh účinku, a tak se hodí na jiné formace protivníka. Třeba balista zničí všechno v jedné rovině výstřelu a projde mnoha řadami nepřátel, výstřel z trebuchetu zase po dopadu exploduje a podobně.
Nemůžete však z katapultu střílet jen tak neomezeně, ale musíte si ho nejprve nabít. To se děje tak, že musíte nejprve ručně pozabíjet několik jednotek a naplnit ukazatel. Teprve pak lze pálit. Hra tak vyžaduje i trochu taktiky. Špatný nebo nepřesný výstřel z katapultu nejen zamrzí, ale díky vysoké obtížnosti je to téměř rozsudek smrti.
Velmi zajímavé jsou schopnosti a variabilita nepřátelských jednotek. Základní voják po vás hází oštěpy, Římanům s dřevěným štítem musíte štít nejprve rozbít a jezdci na vás, jakmile na ně zaútočíte, vyjedou.
Stejnou míru nápadu skýtají i některé úrovně. Jedna se například odehrává v noci a kromě svojí postavy nic nevidíte a musíte si pole osvětlovat zapálenými šípy.
Ludus je v jistém směru klasika. Dalo by se říct, že trochu vykrádá starý koncept Space Invaders. Vtip je však v tom, že k tomu přidává i hordu vlastních nápadů, a tak vytváří něco zcela jiného a zábavného. Kdyby měla hra více úrovní (má jich jen osm), byla by na tom ještě lépe. Takto si ji jistě užijete, ale možná se budete podivovat, jak je možné, že taková hra má více než sto megabytů.