Vysoce nastavenou obtížnost má z velké části na svědomí právě nedostatek životů. Do začátku máte přidělené pouze dva a v momentě, kdy je vyčerpáte, hra okamžitě končí. Navíc neexistuje žádný způsob, jak jejich počet navýšit a tak se budete muset snažit jen lépe a lépe proplouvat okolními levely, pokud byste rádi zazářili (ostatně o obtížnosti do velké míry svědčí i online tabulka nejlepších výsledků na webu Becherovky, která zrovna závratná čísla neobsahuje).
Co se herní náplně týče, ta je poměrně neotřelá a neokoukaná, i když zpracovaná možná až příliš jednoduše. Celá hra se skládá z jednotlivých ševelů, které nikdy nepřesáhnou velikost jediné obrazovky. Ty se vždy skládají z několika pater a mnoha překážek, které je třeba překonat správným používáním speciálních magnetických znaků na stěnách. Těmi jsou šipky, jejichž směr vždy ukazuje, kam vás to při navázání silového kontaktu potáhne. Představíme-li si dlouhou a rovnou cestu., nad níž se nachází ikonka šipky doleva, tedy ve směru, kam potřebujete, stačí jen stisknout M. To totiž v každém momentě naváže kontakt s nejbližším magnetickým bodem (což je zobrazeno jako malý modrý blesk – tudíž jasně vidíte, který políčkem jste zrovna ovlivňováni). Těch může být ale najednou klidně i více a pokud se tedy právě nacházíte v místě dosahu ke dvěma magnetickým políčkům, můžete se nechat ovládat oběma najednou (respektive musíte, hra to vyhodnotí za vás). Těchto bodů pak musíte využívat ke svému nejlepšímu prospěchu, neboť jsou jedinou hybnou silou, která dokáže uvést hlavního „hrdinu“ do pohybu. Žádné kurzorové šipky zde neexistují a směr letu také nemůžete jiným způsobem řídit než vhodným používáním magnetických bodů. Naučit se s nimi pracovat ale naštěstí není až tak těžké a věřím, že to zvládne téměř každý.
Magneton je rozhodně hra na správném místě a myslím že druhé místo jí zaslouženě patří. Originální a neokoukaný koncept by měl být tím hlavním, co vás přesvědčí k tomu, projekt si stáhnout.