Nářky herních kmetů nad dětskou obtížností dnešních her dostávají poněkud jiné kontury po setkání se hrou ze skutečného herního středověku. Z luhů a hájů Apogee přicházející prastarý shora viděný shoot ‘em up o tom, jak major Stryker nakopal zadek emzácké invazi, vás totiž překvapí jednak svojí značnou obtížností a druhak tím, že se jedná o ultimativní klasiku ne nepodobnou kultovnímu Raptor: Shadow of Darkness.
Třetí světová válka zanechala svět v troskách, přesto ale nakonec vedla ke světovému míru. Jak ale víme, Bůh a vesmír mají vypečený smysl pro ironii a krátce po počátku příměří Zemi skrze červí díru zasáhla invaze mimozemských hanebníků Kreténů (nebo tak nějak). Jedinou nadějí na spásu lidstva je sebevražedná mise skrze červí díru pod vedením majora Strykera, legendárního hrdiny Třetí světové.
Major Stryker je v každém ohledu naprosto typický shmup bez jakýchkoliv nesmyslně originálních i svěže originálních novinek. Máme tu nekonečné davy útočníků vrhající se před vaše hlavně. Máme tu power-upy zvyšující vám střelbu. A máme tu ty nejklasičtější bossy, kteří chvíli kropí a chvíli se nechávají kropit. Tři dlouhé kampaně v mnoha různých prostředích zajišťují dlouhou trvanlivost, možná až přespříliš.
Bohužel, hloupbějšímu prozkoumávání nejzazší hranice brání především šílená chatrnost vašeho stroje, který se mění v ohnivou kouli už po jediném zásahu, byť s power-upy je jich potřeba více. Nic proti realističnosti, ale obtížnost Majora Strykera připomíná snahu hrát ty nejepičtější mise Modern Warfare 2 s chladně realistickými pravidly ArmA 2. Jedna kulka a končíte, přitom se od vás očekává destrukce celé civilizace. Po překonání počáteční kritické meze a získání dostatku power-upů se hra stane hratelnější, přesto jsou pro lidi nevyzbrojenou nostalgií úplné začátky (i díky topornému ovládání na klávesnici) extrémně nepříjemné.
Na světě jsou lidé ochotni podstoupit nezměrná muka jenom protože je nikdo jiný před nimi ještě nepodstoupil. Staří hráči, kteří u Majora Strykera vyrůstali, budou ze hry nejspíš nadšeni, nicméně pro dnešní generaci hráčů bude obstarožnost titulu z roku 1993 i přes jeho nesporné vysoké kvality nejspíš nepřekonatelná.