Mario in Worlds Unknown – tak trochu kastrovaný

Další z fanouškovských remaků Mariových dobrodružství. Tentokrát Mario i „mluví“, když na začátku nastíní cíl hry v komikové bublině. Stačí to však na důstojnou předělávku herní legendy?

Předpokládám, že tu není člověk, který by se nikdy nesetkal s Mariem. Ledaže by celý svůj dosavadní život strávil na měsíci, nebo trpěl silnou sklerózou. Jak všichni jistě víte, v originálu má chlapík v červených montérkách za úkol procházet levely, skákat na své nepřátele a sbírat různé power-upy. U této předělávky se autor rozhodl jít svou cestou - ponechal skákání, sběr bodů, procházení levelů, zlepšil kvalitu hudby a grafiku obšlehlou z originálu dal do vyššího rozlišení. Byly tyto změny k lepšímu, nebo naopak celkový dojem kazí?

Nemožnost zabíjení nepřátel skokem na ně bude pro fanoušky Maria (včetně mě) určitě frustrující. Pouhé vyhýbání se nástrahám a sbírání bodíků mi po chvíli přišlo velice fádní. Navíc se tu jaksi zbláznila gravitace a postavička skáče jako Neil Armstrong na měsíci. Výskok nemůžete pořádně ovlivnit, a tak se plachtění vzduchem stává další frustrující složkou celku. Jak jsem již předeslal v nadpisu je Mario opravdu tak trochu vykleštěný. Nejenže si nedokáže poradit s nepřáteli (kromě Bosse, na kterého vrhá koule), také mu změkla hlava a on nedokáže rozbíjet kostky (které jsou navíc „jen“ dřevěné). 

Na různé houbičky, kytičky, či hvězdičky, které by vás nějakým způsobem vylepšily, okamžitě zapomeňte. Za muchomůrku, kterých jsou ve hře celé kolonie, dostáváte jen 50 bodů, za obraz Yoshiho 100 a za kostičku s Mariovou podobiznou život navíc. Když nasbíráte bodů dost, dostáváte život také. Buď jak buď, pokud jste alespoň průměrným hráčem, hru v pohodě projdete za pár desítek minut s jediným životem. Kol je tu všehovšudy osm a na konci vás „potrápí“ starý známý Koopa. Levely jsou si podobné jak vejce vejci, snad jen ledové kolo trošku vyčnívá provedením a také díky faktu, že zde zem opravdu klouže. Podivné je, že ačkoli Mario hned na první obrazovce tvrdí, že se jen touží dostat z tohoto světa, jakmile skolí Bosse a vy přežijete autorovy sáhodlouhé děkovačky, získáte z outra dojem, že jste to všechno dělali jen pro záchranu princezny – ale to je jen takový detail. 

Jak jsem již předeslal, grafika doznala změny v podobě vyššího rozlišení a některé sprity byly mírně přepracovány. Můj subjektivní dojem ale rozhodně není pozitivní. Možná jsem staromódní, ale k Mariovi prostě sedí staré dobré rozlišení 640x480 a zásahy do grafiky jsou spíš nežádoucí. Vždyť takové hry stejně hrávají páprdové, kteří zažili originál. Ti většinou jen chtějí osvěžit vzpomínky a ne vidět, jak je jejich milovaná „gamesa“ przněna. Jedna z mála věcí, kterou otevřeně pochválím, je hudba. Staré dobré melodie v přijatelné kvalitě – není co vytknout. 

Abych to nějak ukončil. Snaha o originalitu je sice věc chvályhodná, někdy se to ale zvrtne a průkopník odstraní vše, co bylo na starém dobré. To je případ hry „Mario in worlds unknown“. Hlavní zbraň originálu z Nintenda – zábava – skončila na dně Mariánského příkopu a své majestátní rohy začíná vystrkovat slečna nuda. Hledáte-li nějakou kvalitní předělávku s Mariem v hlavní roli, koukněte jinam, tahle ani nemá vlaječku na konci kol!