Mario Labyrinth 2 - usedáme za volant

Možná jste si doposud nebyli jisti tím, jak si Mario vede v momentě, kdy jej někdo posadí za volant auta. Odpověď vám podá tato arkádová a dosti jednoduchá hříčka s populárním herním hrdinou.

Mario a jeho hry, to je snad nekonečná smyčka freeware scény, která bez zastavení vypouští nové a nové projekty. Mario Labyrinth 2 jsem vyzkoušela zejména proto, že s oblíbenou postavičkou přináší zase trochu jiný typ hry, než na jaký jsme zvyklí. Místo klasické hopsací arkády se dostáváme také k arkádě, které je ale spíše bludišťovkou.

S tím souvisí i náhled na herní plochu, který se z pohledu zboku změnil na náhled z ptačí perpektivy. Z té budeme ovládat opravdu drobné vozítko, do něhož se překvapivě usadil právě starý známý instalatér. Kdo čeká závodní záležitost, bude dost možná trochu zklamaný. Jak jsem uvedla výše, jedná se o bludišťovku, v níž se budete prohánět v malém vozítku s cílem posbírat všechny různobarevné hříbky. Ty jsou rozmístěny po různých místech herní obrazovky a zpravidla je střeží některý z protivníků. Ti se v mnoha případech taky pohybují v nějakém voze a tak vás dokáží velice snadno dostihnout. Proto jim budete muset ujíždět, kličkovat – naštěstí ale nejsou nastavení na to, aby vás vyloženě natvrdo pronásledovali a tak se jen chaoticky pohybují po celém prostoru a pokud dojde k nějaké srážce, je to vyloženě vlivem obrovské smůly. To už ale neplatí v pozdějších levelech, kde začíná pěkně přituhovat. Na placu se začnou objevovat cedule stop které vás teleportují do jiných místností a navíc se objeví první protivníci, kteří vedle ježdění zvládají i střílet. To jim sice můžete hravě oplácet, celkově se ale jedná o podstatné ztížení. Projektily jsou totiž mnohdy velice malé a tak si jich můžete prostě nevšimnout a katastrofa je na světě – konkrétně je řeč o ztraceném životě, který je ale tradičně poměrně cennou záležitostí.

Co mě na Mario Labyrinth 2 ale dosti otravovalo, to jsou ne zrovna nejlépe vyřešené kolize s okolním prostředím. Ne zřídka jsem se setkala se situací, kdy jsem se s vozidlem zasekla do některé ze stěn, což je nejen nebezpečné co se protivníků týče (nebo´t jste nepohybliví) ale i dosti nepříjemné a působí to dosti neprofesionálně. Ostatně i s grafikou je hra tak trochu na štíru a místo kvalitně zpracovaného a nápaditého prostředí jsme se dočkali jednolitých textur na pozadí a tak trochu nezáživně vypadajícího zbytku, což se muselo nutně promítnout do hodnocení.