Mario Worlds - uroňme slzičku nostalgie za obtloustlého instalatéra

Mario Worlds je další z remaků slavného hitu od Nintenda. Čtěte dále (nebo vykutáleně přeskočte až k hodnocení) a zjistíte, jak se povedl.

Mario Worlds na vás hned na úvodní obrazovce musí udělat sympatický dojem. Pamětníci se ponoří do nostalgických myšlenek a těm ostatním alespoň zaplesá srdíčko při pohledu na roztomilou, kreslenou grafiku. Na výběr máte z praktických voleb – Start hry, „Controls“ a konec hry. Rozhodně potěší možnost nadefinovat si klávesy, nebo hrát na gamepadu. To, a právě jen to, si nastavíte právě pod možností „controls“. 

Tak, hotovo? Třímáte v rukách váš věrný gamepad? Máte hbité prsty rozmístěny na vybraných klávesách? Můžeme tedy začít. První kolo docela věrně kopíruje svou předlohu ze Super Ninteda(první kolo ze hry Super Mario World). Jsou zde stejní nepřátelé, stejné penízky, muchomůrky i mráčky. Nechybí vám však přeci jen něco? Ano! Hudba! To považuji za velmi podstatné mínus. Sice autoři v readme souboru píšou o možnosti stáhnout si samostatně i tu, ale co nám je to platné, když se na svou činnost vykašlali a jejich domovská stránka již neexistuje? 

Já osobně jsem si problém s hudbou vyřešil po svém a ke hře jsem si pustil „System of a down“ – od původního ozvučení to má daleko, ale jako adrenalinová pumpa dobré. Grafika ve hře je, až na pomalejší scrooling, také jakžtakž věrná originálu. Tedy žádné výtky. A jak se to hraje? Ačkoli na podobné hry používám gamepad a jedině gamepad, tak musím říci, že pocit z hraní se od „pařby“ na velké televizi něčím přece liší. Jednak je předělaný Mario nějak neposedný – jen si zkuste zmáčknout zrychlení! – a jednak se ovládá o trošinku hůř. 

Inu, nemůžeme mít všechno, to je stará pravda. Tak zatněme zuby a pusťme se do hry pořádně. A-B-A, pozor, A, doprava, A, dolů do trubky, sebrat penízky, zase ven a hrrr do dalšího kola(tlačítko A je u mě skok, B zrychlení). Vžuuuuum, Mario je tady Sonicův konkurent, druhé kolo jsme prosvištěli jako blesk a jdeme na třetí. Tady už musíme trošku víc skákat, ale i to se zvládne – hop na želvu, hodit krunýř na chodící koblihu(pracovní název jednoho z nepřátel, jistě poznáte kterého mám na mysli), ladně proskočit trubkami odkud roste masožravý plevel a hurá, jedeme do čtvrtého kola…nebo ne? NE! Hra má BOHUŽEL pouhá tři kola a nelze ji tedy považovat za dílko na dlouhé letní/zimní(nehodící se škrtněte) večery. Jakmile dojedete kolo třetí začíná se znova, je to takové malé perpetuum mobile.
Co dodat? Chcete-li zabít pár minut nudy stáhněte si Mario Worlds. Pokud však toužíte po nějaké „normální hře“(rozuměj „hře, která vydrží déle než 10 minut) koukněte raději jinam.