Příběh. Většina pravověrných dungeonů staré školy měla dějovou linku velmi prostou. Martyrdom Dungeon není výjimkou, ostatně sami autoři si to uvědomují a s lehkostí svou vlastní story podávají jako výtažek těch nejzákladnějších motivů a postav. Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami vládl svému královstí mocný Král. Nebyl ovšem zase až tak mocný, jinak by si asi nenechal vyfouknout svoji jedinou, milovanou a patřičně rozmazlovanou dceru Princeznu. Ale ono nažhavené dračí příšeře se těžko odporuje. Drak Princeznu bryskně popadl, naložil na záda a odtáhl hluboko do temných jeskyní, známých jako Martyrom Dungeon (jak se něco tak obřího protáhne úzkými tunely, to prý ať nikdo raději neřeší). Král nelenil a vypsal vysoko odměnu za nalezení svého drahého potomka (království a půl princezny, nebo to bylo naopak?). Mnoho odvážných mužů se vyzbrojilo a vrhlo do útrob Martyrdomu, žádný se ale nevrátil. Král už pomalu ztrácel naději, když vtom se jako na zavolanou z křížové výpravy vrátil proslulý sir Rytíř. Chrabrý válečník neváhal a vydal se do osm pater čítajících kobek jako správný kladný hrdina…
Podle úvodu do děje by se zdálo, že hráči do rukou dostanou již ostříleného hrdinu. Není tomu ale tak – začíná se, pro RPGčka standardně, na první úrovni, s mečíkem v ruce a lehkým brněním. 
Všechno lepší vybavení i vyšší statistiky si bude muset každý rytíř vydobýt přímo v kobkách. Ty jsou zobrazovány pohledem z ptačí perspektivy, celá struktura osmi pater je přehledně čtverečková. Martyrdom Dungeon je vcelku rozsáhlý, ale je to jen optický klam. Patra sama příliš rozlehlá nejsou, jen jsou chodby a brány narafičeny tak, aby hráč nachodil co nejvíce kilometrů. To je na jednu stranu chytré, na druhou občas frustrující. RPG systém není komplikovaný. Hlavní hrdina má vlastně jen dvě důležité statistiky – hodnotu životů a magenergie – a dvě vlastnosti (sílu a obranu). Ty určují, jak dopadne při setkání s nepřáteli a které z celkem dvanácti kouzel si bude moci dopřát. Mana i životy se postupně doplňují, ale je třeba se pohybovat, což je hlavně ze začátku dost opruz, jakmile se ale hráči dostanou do rukou léčící kouzla a jiné vychytávky, už to není tak zlé. Boje probíhají náhodně, někteří nepřátelé dovedou střílet, proti těm se vyplatí mít dobré brnění, ty nablízko pak spolehlivě vyřadí mocné zbraně útočné.
Kouzla jsou asi největším kladem hry. Celkem je jich dvanáct a najdou se mezi nimi přeměňovače many na životy a nazpátek, dočasné zvyšování síly či obrany, ale též třešničky na dortu v podobě magického oka, které umožní prohlédnout si v podobě ducha větší část úrovně, do které hráč zatím nemá přístup, nebo otevírání univerzálních dveří, jež zhruba v polovině hry vyřeší polovinu problémů se sbíráním klíčů. 
Á propos, klíče. S těmi si užije každý, kdo chce dotáhnout Martyrom do vítězného konce. Liší se barvami a v každé úrovni se nachází velké množství dveří. Je nutné využít trochu kombinačních schopností, neboť – a to je trochu nepříjemné – hlavně ze začátku je možné v případě bezhlavého otevírání zbytečných průchodů dostat se do slepého konce. A rozehrávat hru znovu od začátku (respektive od posledního savu) je skutečně opruz.
Technicky je Martyrdom Dungeon poměrně zastaralý a nenabízí příliš vizuálních hodů. Postavičky nejsou animované a jen se kloužou po čtverečcích, prostředí zůstává stále stejné – a situaci jen lehce zachraňuje několik povedených skladeb, které podkreslují procházení. Přes všechny chyby je Martyrdom Dungeon ale stále vcelku příjemnou zábavou na pár hodin, kterou ocení zejména skalní kobkaři.
