Maz Lite - ufonek v labyrintu

Koho by nebavila bludiště? Ať už ta v papírových časopisech, kde je třeba vyznačit tu správnou cestu viditelnou čarou nebo ta počítačová, v nichž se odehrávají nejrůznější dobrodružství a jimiž virtuální hrdinové putují za nehynoucí slávou a obdivem. Pojďte se v trojrozměrném labyrintu hry Maz Lite ztratit s námi.

Chudák malý ufonek, hrdina hry Maz Lite, měl takový pech, že se ztratil zrovna na začátku rozměrného bludiště, s nímž si ani náhodou neví rady. Vlastně na tom je ještě hůř - zatím totiž neví, že jeho smůla narostla kardinálních rozměrů. Úrovní bude muset absolvovat víc, konkrétně čtyři, a to navíc s vražedně odstupňovanou obtížností namáhající nejen mozkové buňky, ale závisející také na rychlých reflexech. Jistou naději na přežití ovšem má - pokud se chopíte jeho "otěží" a provedete ho bezpečně celým komplexem labyrintů až na samotný konec.

Kompletně 3D her jsme zatím na trhu freewarovek neměli a už vůbec ne trojrozměrné logické rychlíky. Fakt, že tvůrci uvádějí svůj trojrozměrný debut ostatně potvrzují zabijácké nároky na hráčův hardware, které spolehlivě eliminují přibližně polovinu potenciálních zájemců ještě předtím, než se vůbec dostanou k tomu, aby hru vyzkoušeli. Oficiální info dodané autorem trvá na tom, že s počítačem taktovaným na méně než 800 MHz si ani neškrtnete - realita je sice poněkud odlišná, leč ne natolik, aby si Maz Lite mohli vychutnat i majitelé méně výkonných sestav. Na testovacím Duronu 750 MHz se hra čas od času "kousla" až ve vyšších levelech a většinou nijak extrémně - minimem je tedy přibližně 600 MHz (na nižších frekvencích jsem bohužel neměl možnost testovat).

Grafická optimalizace je nicméně poměrně slušná - největší problém hře činí načítání rozměrných textur, které jsou prasácky narvány v kořenovém adresáři instalace (na druhou stranu jimi aspoň můžete pohodlně procházet, aniž byste se ztráceli ve stromu adresářů a podadresářů). Hra se spouští zákeřně klepnutím na run.bat (ach, kde jsou ty časy DOSových her :-) a ani posléze nemá věci neznalý hráč po starostech. Po nastartování úvodního menu je totiž nejprve nutné odkrýt kurzor (pravé tlačítko myši) a až poté lze vybrané položky libovolně procházet. Nebudu ale jen hanit - velká pochvala tvůrcům patří za pohodové kontextové menu, které lze spustit i během samotného hraní a který umožňuje hru uložit, nahrát, opustit, popř. zobrazit stránku dostupných voleb. Jednoduché, účelné.

K ovládání hlavní aliení postavy je zapotřebí především čtyř kláves pro pohyb (šipky), pravého Shiftu (ve spojení s šipkou pro pohyb představuje běh) a klávesy Home (skok). Všechny čtyři obsažené mapy jsou samozřejmě koncipovány tak, aby nebylo možné například přeskočit z jedné cesty na druhou, a mezi jednotlivými plošinami jsou hluboké propasti, do nichž v obdobných případech postavička setsakramentsky rychle padá. Každý takový pád přitom znamená restart dané úrovně.

Mapy ku prospěchu věci nejsou jednotvárné, nýbrž se takřka ve všem liší. Zatímco první, zahřívací, obsahuje pouze několikero slepých plošin a de facto vás sama navádí ke zdárnému konci, v úrovni druhé už figurují výtahy, pohybující se pasti a podobné zpestřující prvky. S rostoucí "vybaveností" levelů samozřejmě roste i obtížnost - tam kde jste v té předchozí nemuseli vůbec váhat se nyní nachází zákeřná roztrojka a nezřídkakdy se stane, že budete muset všechny tři poctivě projít.

Upřímně řečeno, po stránce grafické je hra krapet lepší než jak se prezentuje svou hratelností - tak už to ale u technicky náročných her bývá. Její nepříliš skromná velikost ji ostatně staví do role doslova exkluzivního bonbónku, který si pravděpodobně stáhnou jen ti z vás, kteří jsou nejen dostatečně hardwarově vybavení, ale především disponují pevným připojením k Internetu. Maz Lite ale není žádnou nudnou několika hodinovou logickou štrekou, nýbrž chvilkovým odreagovávacím rychlíkem - proto by většinu z vás měl zaručeně zaujmout.