Maze - bludiště plné logických hádanek

Cihlami obložené, studené a nepříjemné bludiště čeká, až se do něj celí ponoříte a pokusíte se vyřešit všechny logické problémy, které na vás zde jeho stavitel chytře nastražil. Dokážete to?

Díky nedávno proběhlé soutěži věnované výhradně těm tvořícím v programu Dark Basic byla nezávislá scéna obohacena o velkou kupu logických titulů, což bylo ostatně také námětem. Tím však nechci rozhodně naznačit, že by všechny z několika desítek her stály za hřích, nicméně i zde na plných hrách jsme vám již valnou většinu z těch slušnějších počinů nabídli a že jich nebylo rozhodně málo.

Také Maze se k těm zdařilejším produktům nedávno proběhlé soutěže bezpochyby řadí a to ačkoliv by na první pohled hra příliš vábně vypadat nemusela. Nesmíte se však nechat odrazit lehce stereotypním grafickým kabátkem, ve skutečnosti se jedná o propracovanou logickou hříčku.

S blíže neidentifikovatelným hlavním hrdinou, jehož barvu si na počátku jednoduše zvolíte, se tedy pohybujete sítí spletitých chodeb, kde na vás velice často čeká obrovské překvapení. Ne že by se stejně jako mnoho jiných zapáchajících chodeb také tyto staly živnou půdou pro všechny možné nepříjemné potvory, jdoucí vám po krku. V tomto ohledu je zdejší prostředí mírumilovné, místo na fyzickou konvičku a schopnost pobít co možná nejvíce protivníků bude kladen důraz na vybavení vaší mozkovny.

Hned od počátku totiž na každém kroku potkáváte někdy jednodušší, jindy zase těžší. Kupříkladu hned zpočátku potkáte čtveřici nášlapných objektů, z nichž každý ovládá určitou dvojici mříží. A v podobném duchu se nesou také další logické problémy, kdy budete muset navádět zbraň vystřelující kuličky či vstupovat do obrovských kuželů světla, aby se vám otevřely některé ze dveří a tak stále dokola. Mimo to se ještě budete proplétat chodbami abyste se vůbec k dalšímu úkolu dostali. Několik podobných logických úseků za sebou pak tvoří jedno celé bludiště, které zpravidla po chvíli končí s tím, že si můžete porovnat čas, za něhož jste ho zdolali se svými předešlými výkony a pochopitelně se pustit do mise další.

Jak jsem se již zmiňovala kamenem úrazu je zpracování, pro jehož charakteristiku se jednoduše hodí slovo „stereotyp“. Není to však pouze zpracování, pod toto jednoduché označení by se po chvíli hraní dala hodit i celá hra, která prostě mohla být ještě lepší. Škoda, snad se autor poučí a do příštího dílka vnese alespoň letmý závan invence a detailnějšího zpracování.