Metal Sectoru táhne na třetí rok, přičemž se jedná o další dítě projektu Retro Remakes. Vzhledem k tomu, o jak specifický žánr se jedná, protentokrát zanechám obvyklého štkaní na upjatou tvorbu remaků i s jejich chybami. Mohlo by se totiž zdát, že Metal Sector je další klasická z boku viděná vesmírná arkáda, ale ve skutečnosti je to s jeho inspiračními zdroji o něco složitější.
V základu totiž Metal Sector je remakem Sonic the Hedgehog. V první polovině hry spíše než frenetické bušení do klávesy pro střelbu využijete prostorovou orientaci (ale zase ne moc, jsme jen ve 2D) a umění pilotáže. Hlavní modrou kreaturu vystřídalo vesmírné vznášedlo schopné pouze letu těsně nad povrchem, skoku a krátkého zapnutí antigravitace. Hratelnost Sonika nicméně zůstává, se vším jeho poskakováním, power-upy dávajícími nadpozemskou rychlost a velmi jednoduchými souboji. Abych zbytečně nemlžil, od určitého bodu dostane plavidlo i nějaké zbraně, princip hry se tím ale příliš nezmění.
Teď k tomu, jestli má smysl hrát Sonica bez Sonica. Z okolních obrázků je poznat, že ke grafickému nebo trojrozměrnému pokroku nedošlo, takže hratelnost stojí a padá na designu (všech čtyř) levelů. A ten je příjemně lineární, plný různých pastí, vystřelujících blesků, výtahů, ramp a loopingů. Nechybí ani krystaly, za jejichž sbírání budete odměněni životem navíc.
Zatímco určitá dávka plagiátorství by se dala akceptovat, rozhodně nemávnete rukou nad některými bugy. V druhém kole se mi například dvakrát za sebou stalo, že vznášedlo v prudké rychlosti proletělo zdí a skočilo mimo mapu, což evidentně nebyl záměr a následovalo game over. Bugy naštěstí nejsou přespříliš časté, ale po pěti minutách 
létání je podobný konec dost nepříjemný.
Osobně příliš nechápu odsouzení Metal Sectoru na webu IndieGames, kde většinou do nebes vyzdvihují kdejaké nudné dvoubarevné RPG splácané za och-tak-úžasných pět hodin. Metal Sector sice neudělá (resp. neudělal) díru do světa, ale až na občasné bugy se hraje zhruba stejně dobře, jako cokoliv ze série Sonic.
