Milben Alarm - epidemie slepic vrcholí

V Moorhuhnu jste si mohli pár slepic zastřelit, v Milben Alarmu je budete ochraňovat - našel se totiž mnohem silnější a zákeřnější nepřítel, kvůli němuž musíte spojit své síly. A to přestože je daleko menší a slabší - co do počtu totiž suverénně vede. S dezinfekcí po boku pojďte vymýtit bacily!

Nepředpokládám, že mezi vámi existují i takoví jedinci, kteří se ještě nikdy nesetkali s legendární freewarovkou Moorhuhn. Nejen proto, že z pravděpodobně nejúspěšnější "zadarmovky" všech dob její tvůrce, společnost Phenomedia, zpětně vytřískala slušné penízky formou nejrůznějších sharewarových reedicí, ale i proto, že se "střílení slepic" stalo doslova českým národním sportem ještě předtím, než vlna Moorhuhn-ovské mánie zaplavila Internet. Proč tu ale plácám o nějakém Moorhuhnu, když titulek téhle recenze pyšně ohlašuje hru úplně jinou? Důvod je nasnadě - autorem Milben Alarmu je tatáž skupina či lépe řečeno společnost, která světu dala Moorhuhn.

Phenomedia záhy po uvolnění zatím posledního Moorhuhnu pochopila, že ziskový byznys se nedá stavět na uvolňování freewaru, jehož tvorba je především záležitostí fanouškovskou, a vrhla se raději na programování her kladoucích si za cíl propagovat určitý typ výrobku, podobně jako jedna z českých likérek ve své každoroční akci nazvané Becherovka Game. Tento krok bohužel nese za následek mírnou absencí originálních idejí v každé další hře, kterou tahle německá firma poslední dobou vyprodukovala nebo se v nejbližší budoucnosti vyprodukovat chystá. A tak ani Milben Alarm nepatří k nejinovativnějším kouskům svého žánru - přesto si ale naši pozornost bezesporu zaslouží.

Základní zápletka zní poměrně lákavě - na poslušné slípky (pravděpodobně ty, po kterých jsme v Moorhuhnu zběsile stříleli) zaútočili agresivní mikrobi (možná jde o nějaký jiný druh malých příživníků, ale budeme si muset vystačit s touto definicí, jelikož biologie není zrovna mou silnou stránkou :) a začali v pralese tvořeném jejich peří bezostyšně stolovat. Na vás teď je bacily nakupivší se v jedné části povrchu slepičího těla zlikvidovat, neboli zajistit, aby nepokračovali v bujarém hodování. A protože si nehrajete na žádného aktivistu Greenpeace či jiné podobné organizace, nebudete se obtěžovat manuálním nimráním (i když ani to by nemuselo být špatné, pokud by tvůrci připravili něco jako "10 způsobů jak umučit bacily"), ale výzbroj vskutku profesionální - dezin(f)sekční přípravek.

Na likvidaci co největšího počtu příživníků je vám dán časový limit devadesáti vteřin a ona bohulibá činnost je navíc omezena ještě jedním faktorem - životností umrtvovacího přípravku. Náplň se smrtící směsicí totiž není nekonečná a je třeba ji čas od času doplňovat - konkrétně vždy ve chvíli, kdy se její kontrolka v pravé dolní části obrazovky blíží ke dnu. Znovunaplnění je naštěstí otázkou malé chvilky a provádí se pouhým klepnutím na pravé tlačítko myši.

Více taktického uvažování po vás bude požadovat samotná likvidace nepřátel. Bacily totiž nejsou unifikovány a jejich propracovaná hierarchie je dělí na několik kast. Nic nedělajíc barevné bacily neustále se poflakující po obrazovce a chroupající tuny odpudivých pokrmů tvoří první a nejpočetnější skupinu. Méně častí jsou "vrchní", kteří plac neustále bombardují jídlem. Poslední kastu pak tvoří medici, jejichž hlavním a jediným úkolem je běhat po okolí a léčit zraněné kolegy.

Z počátku lehce zmatená hra se tak rázem mění v naprosto průhlednou arkádovou střílečku. Stačí rychle zlikvidovat "vrchní", pak se soustředit na mediky a na závěr vymýtit řadové "štamgasty", jak jednoduché. Možná až příliš - na hru, která zabírá ve své nerozbalené podobě víc jak 5 MB. Na druhou stranu musíme tvůrce pochválit za takřka bezchybné grafické zpracování a málo chybové herní prostředí. Od "slavné" Phenomedie bychom toho ale bývali přeci jen čekali trochu víc.