Mirror Stage – za hranicí artu

Smysl. Tahle hra ho nedává. Bizardní experimentální akční adventura od Stephena Lavella dostane na frak od každého milovníka vybuchujících hlav a nadupané akce, přesto je její hraní zážitkem, který se každý den nevidí.

mirrorstage_poster

Nedávno jsem navštívil galerii plnou moderního umění. Nejsem od přírody ignorant a troufnu si tvrdit, že leccos bych si třeba i na den dva dal na pozadí plochy, nicméně stejně tak mi leckterý třímetrový obraz plný roztodivných barevných kombinací přiváděl epileptický záchvat. A to nejsem epileptik. Stejně tak dnešní hra se zřejmě do značné míry považuje za umění, avšak řadě hráčů může způsobit spíše vyřčení starého známého "WTF?!"

V základu je Mirror Stage logickou hrou (je tedy možná trochu nešťastné, že ji recenzuju já, ale nešť), zároveň je ale leckdy dost akční. Už od počátku se první kapitola ze sedmi (resp. devíti) prezentuje jako sezení schizofrenika u psychologa. Nedá se přesně definovat cíl jednotlivých úrovní, pokaždé máte za úkol něco zcela jiného. Součástí obtížnosti je vůbec zjistit, co je cílem kola. Už jen název hry je ve skutečnosti idea francouzského psychologa Jacqua Lacana, která má co dočinění s egem, sebeuvědoměním a sebedůvěrou, pokud jsem ji dobře pochopil. Tak či onak, už tenhle zmatený odstavec indikuje, že Mirror Stage není hrou pro každého.

Jak jste si asi všimli z obrázků, grafika je velmi minimalistická. Jediným nepřítelem jsou červené tečky, protagonista je reprezentován neutrální tmavě zelenou čárou, jeho "odraz" v zrcadle je světle zelený; klíček k dohrání úrovně je často nalezení zrcadla nebo svého odrazu (i mimo zrcadlo…). Řada úrovní, ačkoliv je celá hra jen ve 2D, také uplatňuje různé optické klamy. Vzniká tak velmi bizarní systém, který dělá z Mirror Stage jakýsi meteart. Mám dojem, že Mirror Stage by bez problému obstál v drsných kritériích (neúspěšnéh) manifestu Dogma 2001, který se tehdy snažil o hry bez souboje dobra se zlem či bez elfů a nacistů. Ačkoliv třeba Super Columbine Massacre RPG! byl podle mě taky umění, Mirror Stage se bude asi líbit úplně jiným lidem, než kterým se líbila hra podle střelby ve škole.

Cílem kola může být potkat sám svůj odraz nebo jenom projít (a tak vybarvit) celou podlahu kola. Nebo se třeba proplížit okolo stráží. Některé kola Mirror Stage jsou dohrána rychle, jiné mi trvaly i deset minut, to než jsem si všiml, že tadyhlenc není dokončená čára a můžu se skrze zrcadlo dostat do zrcadlové verze místnosti. A jiné kola, jako například to z obrázku tři, jsem vůbec nedokončil. A to navzdory tomu, že se mi přes rameno díval student filozofie. Spíše než běžná hra je to leckdy interaktivní obrazárna.

Na druhou stranu, s každým dokončeným úkolem se objevilo krátké prozření nad tím, jak jednoduché to vlastně celé je. A i pokud máte zrovna problém z náznaků pochopit, co se po vás vlastně chce, hra obsahuje sérii misí "Heist", které jsou co do hratelnosti mnohem tradičnější a obsahují především pasti a stráže a celá hratelnost připomíná standardní variaci na Thiefa. A v neposlední řadě je tu také editor map.

Jak můžete z chaotické recenze vidět, jsem tváří v tvář Mirror Stage bezradný. Na jednu stranu tu tedy máme velmi primitivní grafiku a ujetý schizofrenní setting, pak ale také nepopiratelně zábavné logické elementy a lákavý schizofrenní setting. Jeden z hráčů hru vystihl slovy "this is a seriously trippy game." Je to bezesporu divná hra, a zřejmě za ní dostanu v diskuzi vyhubováno jako za nezajímavou nebo nudnou (s čímž souhlasím pouze částečně). Nicméně tentokrát slovo divná znamená „hodná vyzkoušení“. Osmičku si tahle záležitost sice zasloužila spíše originalitou, než hratelností, ale je to tak jako tak osmička...