|
|
Jak se dostat do hry
Ke hraní Monarchie je zapotřebí několika kroků. Nejprve je nutná registrace na příslušné stránce, po vytvoření uživatelského účtu pak stažení cca 3,5 MB velkého herního klienta. Následuje návštěva stránky se seznamem her, kde jsou popsány vždy cíle hry, výchozí podmínky a počet hráčů. Je-li ještě nějaké volné místo, lze se připojit, pak už jen stačí spustit z disku klienta a vrhnout se do hry. Jak prosté…
Co mám dělat?
Jednou z unikátních vlastností Monarchie je rozdělení na jednotlivé hry s menším počtem hráčů, maximum je dvacet dva. Jejich cíle se mohou různit, stejně tak i mapa, na níž se vše odehrává, či celková doba trvání. Pro ilustraci, může o dobytí velkoměsta Prahy (křižáci táhnou na husitskou baštu, zvítězí hráč, který Prahu dobude nejdříve), získání nadvlády nad Evropou dobytím 2 velkoměst a 15 měst, získání 100 000 zlatých, za něž si vítězný hráč koupí u papeže císařskou korunu, či získání pěti ztracených relikvií do relikviáře místního arcibiskupa – a to zdaleka není konečný seznam možných úkolů. Monarchia je tedy mnohem dynamičtější a variabilnější než stávající online strategie – a přestane tak bavit až po mnohem delší době.
Město je základ státu
První pohled na mapu, na níž se Monarchia odehrává, ukáže, že se jedná o věrnou Evropu pozdního středověku či raného novověku. Každý z hráčů začíná s jedním městem, dobývání dalších je pak klíčovou částí hry. Takže si pojďme nejprve říci, co všechno lze s takovým lidským sídlem provádět. Města ve hře se dělí na dědiny, města a velkoměsta,
což souvisí s počtem obyvatel, který se čas průběžně zvyšuje. Čím větší město, tím větší daně, lepší možnosti rekrutování jednotek a lepší domobrana. Krom čistého počtu lidí ale osadu charakterizuje ještě jejich spokojenost, výše daní (zde platí nepřímá úměrnost, jako ostatně vždy) a postavené budovy. Všechny stavby lze upgradovat celkem na pět stupňů, které zvyšují jejich účinnost, nikoli však stejnoměrně, ale tak, že se nejvíce vyplatí 2. stupeň, 3., 4. a 5. už zvýší efektivitu jen o málo. Mezi budovami je radnice, která umožňuje vybírání daní, kostel zvyšující spokojenost obyvatel a umožňující trochu odvody zvýšit, zbrojnice, která slouží k rekrutování domobrany (město se pak může omezeně bránit, i když v něm zrovna není přítomna žádná armáda), mlýn, který zvyšuje přírůstek obyvatelstva, a most/tržiště, jež zvyšují pro změnu příjmy z daní, neb povzbuzují obchod. S lidmi je třeba nakládat opatrně, neboť klesne-li jejich spokojenost pod 60%, přestanou platit daně, a pokud se sníží ještě o 20, dokonce se rovnou vzbouří. Krom daní spokojenost nebezpečně snižuje (o 10 procent) též dobytí města, které si navíc vyžádá oběti ve výši až pětiny celkového počtu lidí.
Vzhůru do boje!
Města mají ještě jednu důležitou funkci, kterou je bezesporu rekrutování jednotek. Každá armáda má svého vojevůdce a skládá se z určitého počtu jednotlivých druhů jednotek. K mání je pěchota – kopiníci (účinní zejména proti jízdě), těžká pěchota, rychlá lehká jízda, pomalejší, ale velmi účinná šlechtická jízda a konečně lučištníci, ve velkém počtu smrtící, i když omezení dostřelem. Po nabrání armády a zvolení jména vojevůdce ji stačí po mapě přesunout k neutrálnímu sídlu či protihráčově armádě (nejprve si hráč zvolí cestu a pak spustí herní čas a sleduje v realtime pohyb své jednotky) a může začít samotný boj.
Řežeme se natvrdo
Samotné boje řídí vždy útočící hráč, soupeř se brání jen AI (v případě lidského hráče dle předem nastavené taktiky). Jejich hraní je velice podobné sérii HOMM, odehrávají se na hexové mapě, hráči pohybují jednotkami dle jejich iniciativy, každá má určitý dojezd či dostřel – zkrátka ověřená klasika. Za úspěchy v boji získávají vojáci zkušenosti, stejně tak i jejich vojevůdce, který podléhá RPG vývoji a zlepšuje svůj útok, obranu a charisma.
Vojevůdce též může používat artefakty (útočný, obranný, charismatický a 1 speciální), které mu tytéž vlastnosti zlepší a přidají ještě další bonusy v boji.
Globální strategie
Toto vše se děje v podstatě v reálném čase – hráčům během reálného dne přibývají pravidelně dny herního času, po přihlášení do hry pak hráči nastaví všem armádám akce, v nulovém čase postaví budovy ve městech a narekrutují armády nové, načež spustí čas a sledují pohyb svých jednotek. Jednou za deset dní se vybírají daně a hráči tak mohou zahájit nové nákupní orgie. Kořením všech onlinovek je interakce mezi lidskými hráči – a ta v Monarchii rozhodně nechybí. Hráči mohou komunikovat, posílat si navzájem dary, a dokonce vytvářet vazalské feudální společnosti, kdy král dostává od vazalů deset procent jejich daní. Nejde však o nic ponižujícího, spíše o historicky věrnější formu klanů či aliancí. Zajímavým zpestřením je pak v některých hrách přítomnost papeže, který silně ovlivňuje globální politiku, jeho přesné efekty ale ještě nejsou dořešeny.
Audiovizuální stránka
Grafické zpracování je na poměry Flashe výtečné, těžko ho však lze s něčím srovnávat. Škoda jen, že celý program je docela pomalý a animace tak mají trochu zpoždění, šikovněji mohlo být vyřešeno i zoomování po mapě. Celkový audiovizuální zážitek je ale více než dobrý a PUPworX rozhodně ostudu neudělá.
Nejlepší na Monarchii ale stále zůstává hratelnost. Čistá hratelnost, která byla hře dána do vínku spolu s menšími, variabilnějšími a dynamičtějšími hrami, jednoduchým, ale dostatečně záživným a motivujícím herním systémem a oním kouzlem, které v sobě mají všechny fantasy onlinovky.
