Základem všeho je podlouhlá herní obrazovka která je pravidelně rozdělena do několika čtverečků o stejné velikosti. Totožné ale nejsou motivy, které se na nich nacházejí a tak narazíte jak na opice, banány, palmy a další. Počet různých znaků je po zahájení hry jen čtyři, počet druhů kostek ale bude postupně narůstat a tím se i ztěžovat hratelnost, což je třeba jedině pochválit. Zpočátku se totiž úkol zdá být neskutečně snadný ba co víc, hra jej pro vás hraje téměř sama. Cílem totiž je prohazovat sousední políčka tak, aby následně vznikla skupinka alespoň o třech stejných znacích, které okamžitě zmizí. Jejich místo okamžitě zaplní kostičky nové, které dopadnou mezi ostatní a až nezvykle často se stávalo, že se vaším odstranění jediné skupinky spustila řetězová reakce, která má za následek samovolné zmizení dalších třeba i šesti skupin. Za každou zničenou se vám navíc přičítá kousek do ukazatele nahoře který v momentě, kdy je zcela zaplněn, ukončí aktuální level a posune vás dál. Cílem v každém levelu tedy je nechat zmizet předem zadaný počet kostiček a to výše popsaným způsobem.
V této souvislosti mě trochu překvapil level třetí, který byl možná až příliš velkým obtížnostním skokem, přidáním nového prvku do hry totiž vše nešlo tak snadno, jako doposud ba co víc, dokončení této mise mi trvalo několikanásobně déle, než tomu bylo předtím. Komb či chcete-li řetězově zničených skupinek totiž radikálně ubylo a tak bylo na mě, abych celý potřebný počet doslova „odedřela“ což bylo tak trochu nečekané.
Jinak je ale Monkey Madness povedeným projektem, kterému lze vytknout snad akorát fakt, že kopíruje již důvěrně známé a mnohokrát zpracované téma. Co se mi také příliš nelíbilo je malé herní plrostředí. Kdyby tvůrci přidali na počtu sloupečků, bylo by to hned o něčem jiném, ostatně i samy kostičky mohly být o fous větší. Tím by se zároveň zabránilo tomu, aby hra samotná na herní obrazovce zabírala jen skutečně malou plochu, co se velikosti okna týče. I přes to si lehce nadprůměrné šestkové hodnocení zaslouží.