Panama Joe a poklad náčelníka Montezumy. I tak by se mohla jmenovat dnes recenzovaná hra. Montezuma’s Revenge původně pochází z roku 1984 a její autoři, tým BCI Software, ji vydali pro úctyhodný počet systémů: zkusit si ji mohli majitelé Atari 2600 VCS, Atari 5200, Sega Master System, Commodore 64, ColecoVision, ale i PC. Zlato indiánského kmene Aztéků se stalo cílem evropských dobyvatelů už v 16. století. Conquistadoři v čele s nechvalně proslulými Cortesem a Pizzarem projeli jako nůž máslem celou střední a jižní Amerikou a srovnali se zemí vše, co jim stálo v cestě. Zanikla tak civilizace s několikasetletou tradicí. Poslední náčelník, jenž uzavřen v sídelním měste Tenochtitlánu kladl hrdinný, leč zbytečný odpor, se jmenoval Montezuma II. – a přestože nakonec ve smutném létě roku 1521 spolu s ostatními padl, španělské dobyvatele zklamal: z jeho proslulého bohatství nalezli jen zlomky. Potud historie, nyní zpět do současnosti. Panama Joe, bohatství lačný a nebojácný dobrodruh sedí ve svém pohodlném domě a čte si populárně zpracovaná dějinná fakta. Vtom ho napadne: co když všechny ty peníze, šperky a cennosti pod Tenochtitlánem ještě pořád někde leží?
Od myšlenky nebývá daleko k činu, zvláště u lidí impulzivních a nadšených. Oba přívlastky na hlavního hrdinu perfektně sedí, a tak není divu, že se už pár dní nato hrabal mexickou džunglí směrem k ruinám slavného královského sídla. Podařilo se mu objevit vstup do podzemního komplexu místností, chodeb a žebříků, tam ale čekalo nepříjemné překvapení. Uvnitř to kupodivu nesmrdělo zatuchlinou, ale spíše jedem stále čekajících strážných hadů a všudypřítomným nervózním aroma smrti linoucího se z promyšlených, neznámou energií poháněných pastí. Panama Joe není z těch, kdo by se otočili jako na obrtlíku, sám ale bludištěm sotva projde. Hráčům tak nezbývá, než mu pomoci ve vynikající arkádové bludišťovce. Hraní spočívá v procházení mezi místnostmi o rozloze jedné obrazovky, které jsou napěchovány pojízdnými plošinami, lasery, přepínači, dveřmi na klíč, pohybujícími se čepelemi, jedovatými tvory, sem a tam se valícími lebkami a celou řadou dalších nebezpečenství. Proti nim se indiana-jonesovský dobrodruh zdá jako křehké tintítko, i se svým arzenálem pohybů (doleva, doprava, nahoru, dolů, skákání) si ale dovede dobře poradit.
Hratelnost Montezuma’s Revenge je založena na čím dál tím obtížnějším prodírání se vpřed. Zpočátku lze snadno sbírat cennosti, klíče a užitečné předměty, levou rukou se vyhýbaje pomalým a slaboučkým nepřátelům. Později značně přituhne, nastoupí i první logické úkoly vyžadující kombinaci více objektů a rychlou akci a z arkády se stane parádně obtížná zábava na dlouhé a dlouhé hodiny. Ovládání je bezproblémové a základní principy pochopí rychle každý, dohrát Montezuma’s Revenge je ale úkolem jen pro ty skutečně nejvytvrdlejší. Autoři remaku si poradili více než výtečně s audiovizuálním provedením. To doznalo (zejména tedy grafika) výrazných změn proti původní verzi, což ostatně dokumentuje i srovnávací dvojice screenshotů pod tímto textem. Mohlo to být samozřejmě ještě lepší, ale takhle to docela dobře stačí. Pro ty, kdo by si rádi střihli poněkud náročnější hru generující nemalou dávku nostalgie je remake Montezuma’s Revenge jako stvořený…
