Mooncresta – případ pro doktora Chocholouška

Adrenalinová a svižná vesmírná letecká střílečka, která vás poučí, že i strategický ústup se někdy hodí, protože se životem si není radno zahrávat a lépe zůsta živý a schovaný, než uprostřed bitevní vřavy a rozsekaný na malé kousíčky.

Mooncresta je jedním z účastníků loňské soutěže webu RetroRemakes. Jejím úkolem bylo vytvořit co nejlepší předělávku nějaké klasiky. Mooncresta si za svůj vzor vzala stejnojmennou hru z roku 1980, která jistě nepatří k nejznámějším. Na první pohled byste si možná řekli, že jde jen o další z celé plejády klonů Space Invaders. Po chvilce hraní vás však dokonale pohltí skvělá adrenalinová atmosféra, budete vztekle bušit do klávesnice, omezíte příjem potravy a uprostřed noci se vzbudíte, abyste se po stopadesáté pokusili probít do dalšího levelu. Ano, je to po delší době kousek, který mě dostal především svou hratelností, spálil mi polštářek na prstu a donutil seřídit vyviklanou klávesnici. Ale začněme od začátku.

Mooncresta je vertikální skrolovací vesmírná střílečka, ve které se na vás hrnou letky nepřátel. Ty zprvu tvoří různobarevné mnohoúhelníky, jež musíte nejprve jednou střelou rozpůlit a potom zlikvidovat každou půlku samostatně. Zatímco však původní celistvý objekt létá celkem pomalu a houpavě, jednotlivé půlky jsou jako utržené z řetězu, rychle kmitají, mění směr a připomínají poletujícího motýla. Jakmile se s nějakým cizím létajícím objektem setkáte, přijdete o jednu ze tří částí lodě. Nejdříve o nejmenší, pak o střední a největší. A v tom je alfa a omega celé hry. Po určitém množství kol a zneškodněných letek se dostanete do depa, kde pomocí citlivé navigace musíte spojit aktuální část s následující, čímž vytvoříte silnější stroj. 

A právě díky tomuto systému a omezení na jedinou střelu, kterou můžete současně vystřelit, má hra ten správný náboj. Nejprve musíte střílet co nejrychleji, abyste se zbavili co největšího počtu nepřátel, pak se musíte ale hbitě stáhnout k okraji a jen vykouknout, vystřelit a zase zmizet. Takto musíte přežít několik kol, abyste získali silnější loď. A když po tomto utrpení v doku obě části špatně spojíte, budou vzduchem létat nadávky a kousky stolu. Jednotlivé levely jsou variabilní, po motýlcích přijdou kamenné meteority, malá ufíčka, každý vyžaduje trochu jinou taktiku, ale u všech platí, že je lepší bojovat ze zálohy a šetřit s každým životem, protože čím menší díl lodi máte, tím lépe se s ním manévruje.

Je vidět, že autor si vyhrál s grafickou stránkou hry, což je v konečném důsledku medvědí služba. Pozadí tvořené planetami je vizuálně velmi povedené, ale zároveň zcela zastiňuje další objekty na ploše: vaši i nepřátelské lodě. Navíc vše většinou vychází tak, že když je nepřátelská letka modrá, je modré i pozadí atd. V konečném důsledku je dost těžké se orientovat a pozadí hodně snižuje pozornost. Ale třeba je to záměr, kdoví? Pokud patříte k fanouškům vesmírných stříleček, pak byste Mooncrestu rozhodně neměli minout. Budete-li trpěliví, po chvíli vás vtáhne a jen tak nepustí.