Když před více než třemi lety spatřil světlo světa první Moorhuhn, nenápadná to akční hra od týmu Phenomedia, nikdo nečekal, jak obrovský úspěch u hráčů zaznamená. Z Plných her si ho stáhlo více než sto dvacet tisíc lidí, po celém světě se miliony lidí snažily během časového limitu devadesáti vteřin nahrát co nejvíce bodů zabíjením slepic jednoduchým klikacím stylem, který byl později ještě mnohokrát zkopírován. Jenže klony jako Penguinjagd, Bufostorch, AntiNeph, či Sky Mania nikdy nedosáhly dokonalosti originálu. To bylo vyhrazeno jen autorům prvotního impulsu pro toto dnes bující odvětví freewarovek a reklamních titulů. Ti přišli po půl roce s druhým dílem (více než 200 000 čtenářů na PH), jenž se stal legendou. Obsahovalo obrovské množství skrytých fíglů, kterými bylo možné přijít k většímu počtu bodů, a při malém rozsahu tak nabízel skvělou zábavu na neskutečně dlouhou dobu. Pak přišla zimní edice nejen s novou grafikou, ale opět s novými fintičkami k objevování, před rokem a půl pak Moorhuhn 3 se zbrusu novým systémem, kdy se za nabíjení platilo body a celá hra se stala mnohem strategičtější. Po delší odmlce se teď Phenomedia vrací a nabízí se otázka: je Moorhuhn X důstojným nástupcem svých slavných předků? 
Několikahodinové testování se ukázalo jako pozitivní. Opět už na první pohled člověka chytne detailní typicky německá grafika, která hýří barvami a je roztomilá jako žádná jiná. Animace jsou perfektní a prostředí vypadá jako živé. Prostředí – kde že se to vlastně poslední Moorhuhn odehrává? Autoři se vrátili k rustikálnímu stylu ze dvojky, hráč se tedy opět nachází v polích kdesi na německém venkově, jsou tu kopečky se slunečnicemi, zlatá obilná pole v pozadí, obsazená kadibudka, nádherně modrá tůň, kde si poklidnější slípka loví ryby, nechybí strašák, něco málo stromů, vesnická idylka. Ale je tu i něco málo "neptařičných" předmětů – zapomenutá poštovní schránka, vrak automobilu či lednička, v niž se skrývá jeden z dotěrných a na první pohled nezastřelitelných ptáků.
Hraní je prakticky stejné jako u předchozích dílů a je až trapné zase znovu popisovat onen jednoduchý, ale geniální systém. Ale budiž. Vše je viděno z 2D perspektivy, obrazovkou lze scrollovat zleva doprava a zase zpět. Kurzor myši představuje zaměřovací kříž a cílem hráče je snažit se dostat pod něj a klikáním levým myšítkem zastřelit co nejvíce slepic. 
Ty jsou bodovány, přičemž ty největší a nejpomalejší jsou za 5 bodů, ty nejobtížněji zastřelitelné pak za pětinásobek. Vše je omezeno časovým limitem – pozor, zde je změna – minuty. Na to se nabaluje řada vedlejších a bonusových pravidel, kupříkladu za sestřelení více slepic rychle za sebou hráč dostane loveckou odměnu v hodnotě pět až dvacet pět bodů podle toho, kolik jich bylo. Pokud vyčerpá zásobník, musí si pravým tlačítkem myši nabít, což stojí pět bodů, takže nelze aplikovat taktiku ze dvojky a zimní edice, kdy se jen zuřivě klikalo oběma najednou, ale je třeba střílet rozvážněji a s rozmyslem.
Samozřejmostí u série Moorhuhn je přítomnost obrovské spousty skrytých bonusů. Předpokládám, že ty největší ještě budou objeveny a že se opět najdou komba jako "nejdřív sestřelit všechny kameny, pak strašáka v pořadí, pak pětadvacetkrát pavouka", jak tomu bylo u předchozích dílů. Už na první pohled ale člověk leckteré méně bodově ohodnocené odhalí – ze spodního záhonu slunečnic občas vykoukne nenápadná slepičí hlava – 25 bodů. Pod vosím hnízdem je slepice, která s časem nabývá na bodové hodnotě. Střílet do kadibudky se nevyplatí, stejně tak do ledničky či do šneka, naopak slepice, 
jež se pravidelně objevuje ve vraku automobilu, je cenným přispěvatelem do konečného účtování. K humorným prvkům pak patří kupříkladu slepice, jež se kryje pánví, kterou vždy pohotově nastaví na místo potenciálního zásahu...
Takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho, význam by však byl praktiky nulový. Ve srovnání s předchozími díly vypadá Moorhuhn X menší, trochu méně nabitý legráckami než dvojka, ale na druhou stranu rozhodně veselejší a zábavnější než díl třetí. Grafická i zvuková stránka je naprosto perfektní (co ostatně od Phenomedie čekat, že?) a nepotěší tak jen, že pro posílání nejlepších výsledků na internet je nutné se nejprve zaregistrovat v otravné proceduře. Stažení Moorhuhnu není potřeba doporučovat. Ostatně většina čtenářů zřejmě ani tento text nečetla a rovnou skočila na download. Třeba se ale aspoň někdo z nich rozhodl jeho čtením pobavit, než se mu dlouho očekávaný pátý hon na slepice stáhne – a pak, doufám, splnil svůj účel...
