Muerte Mechanica - rozpálená tahová strategie

Muerte Mechanica je vydařená tahová strategie z plodné studentské scény fakulty DigiPen. Autoři představují deset misí taktické hry, jež předkládají příběh skupiny bojovníků, kteří si razí cestu mexickými pouštěmi budoucnosti.

Budoucnost nebude růžová. Předpovídá to každý druhý (a každý první ji obvykle vidí ještě hůř). Jednu ne tak docela radostnou vizi najdou pesimisté ku svému potěšení i v tahové strategii Muerte Mechanica, jednom ze studentských semestrálních projektů na fakultě DigiPen redmondského Institute of Technology. Jméno Michaela Goncalvese, team leadera, naznačuje mexické předky. A tak i když titulky jinak další Mexikánce neobsahují, věnuje se Muerte Mechanica právě prostoru největší středoamerické země.

Od severu k jihu si ji projde skupinka hlavních hrdinů v kampani, jež čítá celkem pět misí. A přestože je celá pětice k dispozici hned od začátku, vyplatí se je hrát po pořadě. Příběh útěku a boje proti nejrůznějším nepřátelům sice není kdovíjak propracovaný, přesto je lepší vychutnat si ho tak, jak autoři zamýšleli.

Samotné levely jsou vystavěny v retro stylu, takže místo trendu zaoblování hran autoři zvolili přehlednou kostkovou strukturu a izometrický náhled. Cílem je vždy likvidace protivníků, přičemž vše se odehrává v příjemně jednoduchém systému: každá postava má akční body, během tahu může jednou zaútočit, ideálně samozřejmě tak, aby oponent už nemohl ránu opětovat. Inspirace Final Fantasy Tactics či Massive Assault je zjevná - a autoři ji i rádi přiznávají.

Klíčem k úspěchu je vhodné využití šesti rozdílných druhů mechanických bojovníků, kdy každý vládne jinou zbraní, a jejich speciálních útoků. Ty jsou závislé na takzvaném "rage meteru", ukazateli rozzuřenosti, jenž se zvedá spolu s rozdanými i absorbovanými zraněními, speciální bonus je pak za definitivní destrukci protivníka. Když se rage meter naplní na dostačující hodnotu, může jeho majitel rozpoutat teprve skutečné peklo...

Muerte Mechanica herně nepatří k nejpřekvapivějším a nejchytlavějším zážitkům. Je to hra dobrá, brzy ale stereotypní. Nepříjemné jsou technické problémy, protože zdaleka nebyly odstraněny všechny bugy a padání je na některých sestavách na denním pořádku. Na druhou stranu: grafiku lze chválit. Animace postav jsou toporné, tentokrát to ale sedí: jsou to přece mechanoidi a jejich pohyb je strojový. Kostkové prostředí má styl, protože krychličky autoři využili k řadě zajímavých konstrukcí, jako by pro ně jednoduché modely byly krabicí Lega, vybízející k neomezené kreativitě.

Levely vážně vypadají dobře, navíc se drží žluto-červeno-prosvětleného barevného schématu, jež pomáhá vytvářet atmosféru rozpálených mexických pouští a dní, kdy se vajíčka smaží i ve stínu. Mezi digipenovskými hrami se najdou propracovanější i zábavnější, Muerte Mechanica si ale také nevede špatně.