Ano, ano, chápu. Nejen, že je Multiwinia shareware hrou, ale navíc jde o relativně starší a známou hru, tak na co ji recenzovat? Narozdíl od DEFCONu, kterému jsme se věnovali my i Bonusweb, Multiwinia zůstala naším velkým bratrem ignorována, pravděpodobně kvůli tomu, že svého času byla brána jako takový zbytečný datadisk experimentální Darwinie. S odstupem času by však byla škoda nechat tuhle hru od legendárních Introversion Software zapomenutou - o to víc, že narozdíl od Darwinie skýtá i demo Multiwinie překvapivě mnoho hodin hraní.
V této strategii se opět vydáte do virtuálního světa Darwinia, který se od toho našeho odlišuje především tím, že veškeré prostředí je hnusně rozpixelované. Autoři stylizovali Multiwinii (stejně jako Darwinii) tak, aby navozovala atmosféru her starých 20 let, a zážitek z hraní je tak skutečně nezemský. Engine bezchybně zvládne maximální zoom, při kterém hra vypadá jako střílečka, stejně jako strategický pohled na celé bojiště, přesto se vám dole perou neanimovaní panáci a celý tripový dojem je podobný třeba ujetému filmu TRON, zapomenutému "Matrixu 80.let".
Se zmíněným DEFCONem spojuje Multiwinii pojetí multiplayeru. Z mnoha složitých důvodů jsem sice hrál pouze skirmish proti AI, ale i ten měl cosi do sebe. Tři možné módy, King of the Hill, Capture the Flag a Rocker Riot, jsou si sice podobné více, než by bylo záhodno - ve všech jde bez vyjímky o získání a držení nějakého území - avšak samotný základ hry je dostatečně zajímavý.
Dole na ostrovech se vám v rodí panáci, kterými bojujete a obsazujete body. Panáky můžete ovšem ovládat pouze po jednom - namísto obligátního orámování všech můžete nanejvíš jednomu panákovi přikázat, aby ostatní někam poslal, popřípadě aby je zformoval do legie. Můžete obsadit neutrální rodiště a tak získat panáků více, ale jenom o početní převahu nejde. Multiwinia je svým způsobem simulátorem distribuce panáků po bojišti. Někde musíte prorazit kupředu, takže tam potřebujete více panáků, jinde vám stačí protivníka zdržet, takže pošlete menší sebevražednou legii. To celé pod presem ubíhajících sekund a bobtnajícího skóre.
Problém přichází, jakmile se nad herními praktikami více zamyslíte. Příliš mnoho prvků hry je bezdůvodně originálních. Kostnaté principy strategií nejsou kostnaté jenom proto, že producenti nemají představivost a nechtějí experimentovat, ale i proto, že se mnohdy jedná o nejlepší možné řešení. Velká část obtížnosti Multiwinie je prostě dosažena jenom tím, že Introversion schválně aplikovali to nejméně user-friendly ovládání.
Narozdíl od DEFCONu, v němž si rozsévání atomové radosti musel užívat snad každý, je tak Multiwinie pouze zajimavým výletem na multiplayerové kolbiště.
