Dva obří, dobře vyvinutí, svalnatí a v lebeční dutině patřičně vyprázdnění barbaři stojí na krajích paseky, vyřvávají si hlasivky bojovými pokřiky a demonstrativně máchají nad hlavou těžkými sekyrami. Pak se k sobě až nečekaně rychle rozběhnou, srazí se a v zuřivém rytmu mydlí jeden druhého, až krev a střeva létají všude kolem. Scéna jako vystřižená ze špatného fantasy filmu byla základem úspěchu jednoduché osmibitové bojovky Barbarian – a stejně dobře funguje i u zbrusu nového klonu této klasiky, jenž nese malinko zavádějící název Nam (v roce 1997 vyšla 3D FPS na Build enginu Duke Nukema 3D s tímto názvem, jednalo se o velice pěknou a hratelnou střílečku z Vietnamu), jinak se ale po stránce game designu jako klíště drží svého velkého vzoru. A ostatně: není se čemu divit, neboť Nam je jedním z celkem šestasedmdesáti příspěvků do letošního ročníku soutěže Retro Remakes, kterou vyhlašuje stejnojmenný server sídlící na adrese www.Remakes.org.
Příspěvek je to zajímavý, protože co na originalitě ztrácí v oblasti systému, to si vynahrazuje ve vizuálním provedení, jež je nakonec jeho hlavním trumfem. Ale nejprve k hratelnosti. Nam nabízí singleplayerový "příběhový" mód, který je ale jen sérií bitev proti stále silnějším nepřátelům v jedné zboku viděné aréně. Zábavnější je rozhodně hra proti lidskému oponentovi, což lze uskutečnit jen na jedné klávesnici. Nam nabízí slušné možnosti pohybů – barbar může chodit zleva doprava a naopak, udělat kotrmelec směrem od či k nepříteli, vyskočit, udeřit hlavou či tnout mečem třemi různými směry, z nichž jeden vede v případě kvalitního provedení dokonce k efektní dekapitaci protivníka. Inu – Mortal Kombat to není, ale vítězství vyžaduje slušnou dávku taktiky a umění percepce pohybu soupeře a vhodného timingu vlastních úhybných manévrů. Zpočátku se zdá být obtížnost i v singleplayeru nastavena docela vysoko, brzy si ale i nezkušený nováček zvykne a začne si řezanici více vychutnávat.
Základem úspěchu je totiž pochopit strategii boje. Nam počítá nejen s ubývající hodnotou života (červený sloupec v horní části obrazovky), ale též s únavou bojovníka (to je pro změnu sloupec modrý), takže bezhlavé máchání sekyrou sem a tam prostě a jednoduše nemůže vést k cíli. To je příjemné a správně to zvýhodňuje ty, kdo se dovedou zorientovat a volit vhodné seky. A teď už k oné grafické výjimečnosti: Nam je celý nakreslený na papíře, a to podle všeho vodovými barvami (pokud jsem se ve volbě výtvarné metody netrefil, jistě se v diskusi najde ochotný korektor, ostatně známe své pappenheimské, že? ;-)), což vypadá na první pohled nepřehledně, ale už na ten druhý velice příjemně. Je jasné, že animací tím pádem mnoho není, ale přesto lze grafice Namu jen máloco vytknout. Když už nic jiného, pak jej jasně odděluje od stejnorodých bojovek, což samo o sobě není málo. Přidá-li se k tomu nadprůměrné ozvučení, je jasné, že dnes mají čtenáři Plných her tu čest s nadmíru vydařeným klonem jedné staré klasiky…
