V jednoduchosti je krása. Třeba takový Alexej Pažitnov, autor Tetrisu, by o tom mohl napsat knihu. Podobně jako jeho kultovní počin si i dnešní arkáda Ne Touchez Pas IV od osmnáctiletého Andrewa McCluskeyho vystačí s minimem principů. Jedná se o tradiční létající arkádu založenou na tom, že se nesmíte dotknout zdí. Namísto jediného dopravního prostředu si ale padesátku (!) kol můžete zaletět v šesti diametrálně odlišných letadlech.
V praxi je tak Ne Touchez Pas IV něco podobného, jako kdybyste stejné mise v Call of Duty mohli kromě přímočaré střelby plnit i z pozice letce, tankisty a generála. Tatáž mapa je v jiném vehiklu jinak obtížná a jinak se hraje. Na výběr v Ne Touchez Pas IV máte mezi ptákem, landerem, raketou, kosmonautem, autem a oddychovým čtverečkem.
Pták je prvním avatarem na seznamu. Ovlivňuje ho gravitace, takže pokud nebudete neustálým bušením do kláves mávat křídly, čeká vás nepříjemný kontakt se zeminou. Bohužel absentuje plachtění. Naproti tomu je díky své ovladatelnosti relativně nejlépe ukočírovatelný – pokud tedy nepočítáte křeč v prstu.
Lander je v zásadě méně vyčerpávající alternativou ptáka. Pominu-li, že při létání s ním si všimnete alespoň některých náročnějších efektů, hlavní devízou oproti ptákovi je, že klávesu pro létání stačí držet. Logicky ho také ovlivňuje gravitace.
Naproti tomu Raketa má přesně opačný problém – nemáte totiž jak zastavit. Jakmile odstartujete, šílenou rychlostí směřujete vstříc svému cíli, díky čemuž jsou bludišťové levely ještě více nervy drásající, než obvykle.
Zdánlivě nejlépe je na tom Kosmonaut. Nemusí létat jako blázen, nic ho nežene, neovlivňuje ho ani gravitace. Jako všechno dobré skýtá ale jedno velké ale. Hrajete-li za něho, celý level nekontrolovatelně rotuje. Dočkáte se tak závratí a jiných pikanterií.
S posledními dvěma zářezy hra zmírňuje. Auto jezdí jakože v pohledu shora, takže opět zapomeňte na gravitaci i nutnost bušit do klávesnice – a také na zábavu.
Vyloženě for fun je i poslední Čtverec, který přímo ztělesňuje pojem nuda. Principy má stejné jako auto, ale je ještě o něco pomalejší.
Šlo by samozřejmě s úspěchem namítnout, že na devadesátkovou hru je Ne Touchez Pas IV přespříliš graficky chudá. Vzhledem k maximálnímu využití herních principů a ultimativnosti ve své třídě nad tím protentokrát přivřu oko. Byť tak Ne Touchez Pas IV nejspíš odložíte ještě před dohráním všech padesáti kol, vydrží vám se svým primitivním principem výrazně déle, než leckteré barevnější a dějově propracovanější záležitosti.
