Kdo by neznal nafukovací balónky? Z malého nic můžete několika většími nádechy udělat hračku, se kterou si malé či větší dítko vydrží hrát donekonečna. Pravda, úplně navždy nevydrží nic a v případě balónků to platí obzvlášť. Každopádně si s ním ratolest vystačí až do doby…a teď to přijde…do doby než praskne. A přesně to bude vaším úkolem v Neku Garu POP!
Nezjistil jsem, zda je hra původně určená pro Game Boye nebo podobnou ruční konzoli, ale v několika internetových zdrojích stálo, že se jedná o emulaci velmi slavné a ve své době přímo veleúspěšné hry pro ZX Spectrum. Musím se přiznat, že jsem o ní dříve před psaním této recenze neslyšel a o tom, že byla tak populární mě také nepřesvědčila - viz. dále
O co jde? Ihned po spuštění se váš monitor přepne do rozlišení 320x200 (tak jak to známe z mnoha emulovaných her) a po několika reklamách se objeví menu s položkami START, SCORES, HELP a QUIT. 
Jediné podstatné, co najdete pod položkou HELP, je rozložení ovládacích kláves. Pro ovládání celé hry vám postačí tři prsty - dva na směrových šipkách (doprava a doleva) a jeden na klávese SHIFT (tím také potvrzujete v menu).
Zahrajete si na malou blonďatou holčičku, která má za úkol ubránit se co nejdéle mohutným náletům skákajících nafukovacích balónků. Na výběr máte dvě různá prostředí - easy a hard, přičemž hard je ztížené přítomností ledu, po kterém malá slečna lehce klouže. Začínáte vždy jak jinak než na prvním levelu, kde se po chvíli objeví první balon. Po jeho zničení pomocí mně neznámé zbraně se rozpadne na dva menší, které musíte „sejmout“ stejnou cestou. S přibývajícím časem a zničenými balónky samozřejmě roste skóre (to se po skončení hry zapisuje do tabulky nejlepších) ale také level. Čím větší level, tím více balónků se vám objevuje najednou. Osobně jsem se dostal až někam ke 30. levelu a to už jich byla absolutně plná obrazovka - zde už nebylo jiné řešení než stát na místě a co nejrychleji mačkat stále dokola SHIFT (asi tak 100x do minuty). 
K dispozici máte 3x3 životy, které se vám odčítají, když se vám nepodaří zavčas padající míček zničit. Ten vám potom spadne rovnou na hlavu, omráčí vás a každý třetí vás do sebe pohltí a vynese k nebi. Toť vše!
Hra hardwarově nenáročná, ale při tom docela zábavná. Netuším ale, proč byla tolik populární. Tolik mě totiž zase nenadchla - není to totiž žádná revoluční věc. Graficky se podobá starším DOSovským hrám - tedy průměr. Hudba je veselá a milá ale slyšel jsem už i lepší. Neku Garu patří ve své třídě určitě někam k průměru, ale myslím, že se vám vyplatí vyzkoušet ji na vlastní kůži.
