Neo Sonic Universe – ježek znovu v akci

Ježek Sonic je prostě nesmrtelný. Podobně jako instalatér Mario se i tenhle modrý sympaťák s pořádně ostrými bodlinami vrací znovu a znovu – a vždycky pobaví. Neo Sonic Universe je z jeho inkarnací dost možná nejpovedenější...

Někteří hrdinové počítačových her se vrátili už tolikrát, že je lze právem považovat za nesmrtelné. Platí to bezpochyby o věčně hladovém Pacmanovi, poskakujícím instalatérovi Mariovi – a samozřejmě o kdysi vlajkové lodi Segy a jejích konzolí, ježku Sonicovi, modrému sympaťákovi s pořádně nabroušenými bodlinami. Nejen dobří holubi se vracejí – dobří ježci také. Konkrétně dnes se do fronty kvalitních volně šířitelných titulů bojujících o místo na Plných hrách zařadil Neo Sonic Universe – další remakoidní a reinkarnující případ, v němž právě Sonic hraje hlavní roli.

Nebyl by to náš starý dobrý ježek, kdyby neměl zrovna závažné problémy. Nic netuše byl zaskočen, překvapen a málem zabit svým ne zrovna dobromyslným stínem – jen aby se vzápětí dozvěděl, že všichni jeho dobří přátelé byli uvězněni právě tímto temným záporňákem a je jen na něm, aby překonal všechny pasti a netvory, které mu Stín nastražil, sympatické zvířecí spoluhrdiny zachránil a společně aby pak utnuli tipec nekalým zloduchovým rejdům.

Příběh to není kdovíjak nápaditý, ale hry typu Sonic na ději nikdy nestály a nestojí samozřejmě ani nyní (i když – možná by to někdy bylo zajímavé). Důležitá je arkádová akce – a té se hráčům dostane tolik, že se to možná některým až nebude líbit. Neo Sonic Universe toho totiž nabízí opravdu hodně, až snadno zaskočí. V první řadě je to příběhový mód, v němž musí hráč postupně projít několik různorodých světů, aby zachránil postupně jednotlivé Sonicovy kamarády.

Kampaň či adventure mód je zdaleka nejnosnější částí hry, jednotlivé světy jsou velmi rozsáhlé a hlavně komplexní, autoři využívají širokou plochu a průchod úrovněmi zdaleka není triviální. Jak už je u Sonica zvykem, je obtížnost nasazena pořádně vysoko, a tak nechybí na první pohled nepřeskočitelné překážky, nepříjemné kombinace ostrých bodáků, záludných jam, ujíždějících plošinek a všeho schopných nepřátel. Zkrátka a dobře, dohrát Neo Sonic Universe do konce je záležitostí spíše na několik dní tuhé pařby, než jen na pár desítek minut, jako tomu u většiny volně šířitelných arkád bývá.

Dále Neo Sonic Universe nabízí řadu bonusů. Je možné zahrát si rychlou hru ve vybraném světě (ty kromě prvního je ale nutné nejprve v kampani otevřít), spolu s postupem v příběhovém módu se pak též odemykají možnosti hry za ostatní Sonicovy přátele. Pro ty nejúspěšnější je tu na závěr dokonce i možnost zkusit si temnou stranu – stínového Sonica s jeho unikátními schopnostmi.

Hraní Neo Sonic Universe je, jak už je u sonicovských arkád dobrým zvykem, naprosto návykové a příjemné, byť často vzhledem k obtížnosti stresující. Ovládání je prostinké, přesto je rozsah ježkových schopností celkem velký. K dobrému pocitu ze hry přispívá velkou měrou i kvalitní grafické zpracování. To běží sice jen v rozlišení 320x240, nabízí ale velice pěkná pozadí, plynulý paralaxní scrolling a pěkné efekty. Stejně tak hudba je správně konzolově-automatová, infantilní a segácká, což k danému stylu hry přesně sedí.