Abych řekl pravdu, z armádních jednotek mě ty tankové vždy fascinovaly nejméně. Nepojí se s nimi ani sebevražedná heroickost pěchoty, ani nenucená coolovost pilotů letectva. Tanky si prostě rachotí bojištěm, na první pohled neporazitelně, ale přitom stačí jeden dobře postavený suchar s raketometem a šedesátitunový kolos se změní na šedesátitunovou multirakev. Lidé z PyroSoft Inc. takto zřejmě nesmýšlejí a servírují nám hru, která se pokrytecky zabývá jenom tanky.
V čistě multiplayerové real-time strategii musíte systémem ne nepodobným Battlefieldu 1942 zabírat strategické body, tentokráte se jedná o klasické továrny. Každá továrna v určitém časovém intervalu vyrobí jeden zvolený typ vozidla – tanku či artilerie – a bude pokračovat ve vyrábění tohoto typu dokud rozkaz nezměníte nebo továrnu nezajme nepřítel. K tomu zcela chybí resource management; žádné doly či ropné věže tu nenajdete. Logicky, kdo má více továren, ten získává početní přesilu. Vzhledem k tomu, že továrny jsou druhé straně zabírány se zbytečnou rychlosti, množství tanků nemusí vždy být vše.
Ve vesničce uprostřed mapy dochází k rozhodujícímu souboji velkých tankových skupin Japonců a Britů. Tommies zahájili bitvu na dálku svou artilérií - ale brzy na to Japonci opětují palbu a britské raketomety jsou zdálky zdevastovány německými panzery... Těžké tanky obou skupin se utkávají v nepřehledné řeži uprostřed vesničky. Ne snad, že by desítky explozí na okolní zástavbě snad zanechaly nějaké stopy. K rozhodujícímu posunu dochází až ve chvíli, kdy začnou japonskému veliteli mizet továrny doslova pod rukama - konvoj rychlejších britských vozidel projel kolem bitvy a během několika desítek sekund sebral protivníkovi skoro celou jeho výrobu.
Vyrobených typů tanků je poměrně dost a detailisti si na analýzách jejich vlastností zřejmě smlsnou. Mě však přišlo, že tanků je až zbytečně mnoho a, co je horší, všechny vypadají stejně – rozhodně není čas v žáru bitvy zkoumat, máte-li nakliknutý protitankový tank nebo tradiční medium tank. V praxi tak použijete stejně jenom ten nejtěžší pro prolomení fronty a pak ten nejrychlejší pro zalátání nepřátelských pokusů. Opět připomínám, při dlouhodobém hraní se může ukázat, že typy tanků jsou geniálně vybalancované, moje dosavadní zkušenosti ale hovoří trochu jinak.
Co je ale větším problémem je ovládání a drobné detaily. Kvůli těmto jsem původně chtěl z finálního hodnocení ubrat 10 až 20 procent. Například pathfinding jednotek je neskonale zrůdný a zvláště ve větších skupinách mají tanky tendenci motat se donekonečna na jednom místě uvnitř obrovského chumlu. Tanky rovněž zřídkakdy automaticky opětují palbu - což je ve hře, kde mohou najednou probíhat tři nezávislé bitvy, skutečně na zvracení. Na vině může být raná verze hry. Verze, kterou ovšem ven vydali lidé z PyroSoft, že. Navíc, vzhledem k multiplayerovému pojetí hry a možnosti kdykoliv se připojit na mapu, zde platí i některé ne zcela rozumné pravidla.
Britská úderná divize obléhá osamocené japonské obránce v jejich poslední továrně. Dopady raket a projektilů těžkých tanků posílají poslední žluťácké stroje do šrotu. Zatímco triumfující velitel dostává chuť zapálit si vítězný doutník a uspořádat slavností přehlídku, na obléhající jednotky zčista jasna zaútočí ze zálohy další japonská konvoj. FUBAR! Podle radaru přece měli poslední jednotky ve své poslední továrně!
Zákon neustálého respawnování bojujících armád v NetPanzers platí za hranicí zdravého rozumu.
K ovládání. Jak jsem zmínil, i to je maximálně user-hostile – jednotky mohou být označeny ve více Ctrl-číslo skupinách najednou, přičemž jsem nenašel způsob, jak je ODZNAČIT ze skupiny, takže se klidně může stát, že z jedno vozidlo bude zároveň podléhat velení deseti různých skupin a bude si jezdit po mapě kam zrovna té či oné skupině zadáte pochod. V singleplayeru by nad tím snad šlo přihmouřit oko, ale v multiplayerové hře, kde se počítá každá sekunda, to zážitek znechutí s ekvivalencí příchuti smaženek při líbání.
Je možné, že v pozdějších verzích se NetPanzer polepší a nakonec z toho bude hit léta. Příštího, či přespříštího. Prozatím autoři ale uvolnili na trh tuto verzi a troufám si tvrdit, že tato verze je na hranici hratelnosti. Na jednu stranu je supr, že hru realizovali do takto pokročilého stavu a že si NetPanzers zahrajete na mnoha operačních systémech. Na druhou stranu, a navzdory okurkám rašícím ve sklenících, ještě nenastalo takové herní sucho, aby jste byli odkázání hrát tento polotovar.
PS. Z nějakého důvodu mi nefungoval věrný PrintScreen. Screenshoty jsou z oficiálního webu.
PPS. Pro Linux je dostupná pouze verze 0.8