Na něm mě mimochodem zaujal popis samotného autora, který sice sliboval Mario-like hru, ovšem originálním duchu. A také že jo, sám si totiž splácal hlavního hrdinu, který je ale instalatérovi dosti podobný. I když má tak třikrát jeho výšku, má podobné oblečení i když, ruku na srdce, Mario se mi líbil o něco víc. Stejně tak okolní grafika, která původní hru tak trochu paroduje – a sice v malování. Na jednu stranu je tedy nutno pochválit dosti neotřelý přístup k nápadu, na tu druhou by ale autor nic nezkazil tím, kdyby svůj projekt více zprofesionalizoval.
Vedle již popsaných společných rysů narazíme v průběhu hry i na několik další. Pomineme-li že v obou hrách vás čeká takřka totožná hratelnost, setkáme se i s podobnými nepřáteli, trochu zjednodušenými, přesto ale velice podobnými. Navíc i první level je jakoby stoprocentní kopie prvního levelu v Mariovi, což už ale naštěstí neplatí pro ty následující, jejichž prostřednictvím zavítáme do dalekých zasněžených krajin. Cílem je samozřejmě se vyhýbat všem dírám v povrchu a také unikat nebo zabíjet nepřátele, které je možno samozřejmě zašlapovat. To zde ale není tak jednoduché, jako tomu bývalo. Nás hrdina totiž vyskakuje podstatně výš než vyskakoval Mario, čímž se jeho ovládání co se blízko pohybujícího terče podstatně ztěžuje. Ostatně tato věc mi na hratelnosti vadila asi nejvíc, postava prostě padá k zemi tak trochu nepřirozeně pomalu jako by plachtila (i když vlastně nemá jak). Navíc se nespočetněkrát stalo, že jsem se zasekla o okraj některé z plošinek – ani kolize tedy nebyly vyřešeny zrovna nejprecizněji. Plusové body hra sbírá tak maximálně za několik dobrých nápadů, k nimž je možné přiřadit třeba právě náhlé zvětšení postavy před 3/4 obrazovky, což můžete vidět na jednom z obrázků. Tím jste se stali takřka nezničitelnými, což je mimochodem velice příjemný pocit. Být takových drobností více, mohli jsme se nyní bavit o trochu vyšším hodnocení.