No počkej 6 je jednou z četných her, jež do redakce připluly skrze lokační systém (přístupný z menu v levém sloupci). A jedná se o hru pro rozjíždějící se školní rok velmi symptomatickou. Kolikrát se člověk v průběhu deseti krušných měsíců střetne s nepříjemnými kantory, snahou psát takřka každou hodinu otravně těžké písemné práce, zadávat referáty, vyhazovat z hodin, psát poznámky do žákovských a rozhodně, ale velmi rozhodně potlačovat veškerou mezistudentskou komunikaci? Nejnepříjemnější ze všeho, alespoň pro většinu žáků a studentů, je ale neoblíbené ústní zkoušení. Pomoci potícímu se u tabule je o poznání těžší, než při písemce v lavici, kdy lze využít řady dovedně vyrobených taháků – a leckomu navíc činí potíže ústní formulace myšlenek. I autorům hry No počkej 6 se ústní zkoušení pořádně zajídá, a tak vytvořili titul, kde největším posláním hlavního hrdiny není nic jiného, než se právě tomuto vyhnout za každou cenu.
V No počkej 6 vystupují v hlavních rolích dvě postavy. Hráč, jakožto student s poněkud tvrdší a rozměrnější plácačkou na mouchy v pravé ruce, a nenáviděný učitel angličtiny s nenávistným výrazem ve tváři. Angličtinář právě ohlásil, že bude zkoušet – a nebohý student je na jeho seznamu jako první. Proč se ale nechat tyranizovat a nedejbože obdržet špatnou známku? Za normálního stavu by asi student zaťal zuby a pokusil se z nepříjemného zkoušení nějak vybruslit, v nejhorším by pak sklidil ovoce své špatné práce v hodině a se sprostými výrazy na jazyku si šel sednout zase zpátky do lavice. Nicméně hrdina No počkej 6 není z podobně měkkého těsta. Popadne svou obří plácačku a jme se kantora zarazit do země jako obtížný hmyz (což je ostatně jeho výstižná charakteristika). Jenže: plácačka funguje obstojně na muchničky, mouchy i masařky, člověk je však pro ni již příliš velký kalibr. Angličtináře sice srazí k zemi, ale neznehybní na dlouho, a tak nezbývá, než zuřivě bušit a bušit při každém pokusu o zvednutí a napomenutí.
Tímto je přesně determinována náplň hry. Ze spodní části obrazovky se vynořují nejprve hlava a pak celé tělo zmiňovaného učitele, přičemž hráč pohybuje svou plácačkou v horizontální rovině a snaží se svého kantora zaplácávat zpět k zemi. Za každý úspěšný zásah získá bod, pokud by ale nestihl zachytit nástup profesora a ten mu "přerostl přes plácačku", prohrává a zapíše se do tabulky skóre. Hra se postupně zrychluje a je tak stále obtížnější udržet se "naživu", což dává patřičný náboj, ale zároveň mírně zkracuje herní dobu. Audiovizuální provedení No počkej 6 je rozporuplné. Na jedné straně je tu velmi chabá 2D spritová grafika, na straně druhé patřičně úchylné zvuky a hudba, jež ovšem způsobují výrazné nabobtnání instalačního souboru. No počkej 6 se tak nakonec řadí spíše k podprůměrným titulům v akčním žánru. Pobaví nejvíce ty, kterým postava vystupující v roli angličtináře něco říká, a ti, kdo na osmibitech hráli v readme zmiňované předchůdce této hry. Ostatní mohou na Plných hrách najít hafo lepších akcí.