Příznivcům nenáročných tahových strategií je určena hra, kterou před nedávnem dokončila skupina, která si říká Redcreek Software. Jak sám název napovídá, nejde v ní o nic jiného, než o souboj jaderných velmocí, z něhož může pouze jedna strana vyjít vítězně.
Nuclear War vás uvítá krátkou rekapitulací příběhu (v roce 2666 propukne souboj jaderných velmocí) a konstatováním toho, co bude ve hře vaším úkolem, což je ostatně téměř každému jasné hned z názvu. Při startu nové hry jste automaticky požádáni o zadání svého jména a dále o volbu vašeho zaměření (můžete si vybrat ze čtyř možností: Industrialista, Militarista, Klikař (lepší překlad pro anglické Lucky se mi najít nepodařilo) a Charismatik). Jestliže jste se svou totožností spokojeni, nic nebrání v tom, abyste si ještě zvolili ty, kteří s vámi budou bojovat o nadvládu světa. Autoři si zřejmě na této části dali speciálně záležet, protože si můžete vybrat z poměrně dost velkého počtu nepřátel - od Karla VII. a George Washingtona přes Billa Gatese, Billa Clintona a Borise Jelcina až po Ďábla, Ježíše nebo samotného Boha (řekl bych, že tvůrci hry spoléhají na to, že již neexistuje inkvizice :-)). Nepřátele přidáváte do hry stisknutím tlačítka "Choose" pod jejich portrétem a naopak odstraňujete stisknutím "Undo" na témže místě. Hodilo by se poznamenat, že počítačoví oponenti musí být celkem čtyři, takže se nesnažte bezhlavě klikat na "Start" v případě, že jich máte vybrán menší počet. Pokud chcete být na soupeření ještě lépe připraveni, můžete si také pročíst historické statě o všech osobách, které vám tvůrci nabízejí, a samozřejmě si zjistit jejich zaměření. Můžete tak vytvářet různé nečekané kombinace, což pozitivně přispívá na hratelnosti (například si můžete vybrat hráče s odlišnými zaměřeními a pozorovat jejich rozdílné strategie).
Samotná hra je v podstatě složena ze dvou obrazovek, z nichž jednu používáte k plánování akcí a druhou k velení útoků a sledování rozložení sil či obyvatel. Protože hra probíhá na kola, není třeba nikam spěchat a můžete si tak všechny akce promyslet dopředu. V každém kole můžete provést pouze jeden úkon, takže věřte, že uvažování zde není od věci. Na obrazovce se vám objeví po bocích několik obrázků, uprostřed je část obrazovky vyhrazena psaným informacím (tzn. jde o jakýsi status bar), v horní pozici se červená nápis Nuclear War a po bocích najdete přepínací políčka.
V každém kole si můžete vybrat jednu z nabízených akcí (vyjímaje aktivací bombardérů a střel, pakliže je nemáte v zásobě). Tou úplně první, která je vyobrazena na obrazovce vlevo nahoře, je výroba nových hlavic, střel, bombardérů a SDI. V podstatě platí, že čím víc obyvatel vám po útocích nepřátel zůstalo, tím víc vám továrna zbraní vyrobí. Produkci také můžete výrazně ovlivnit změnou zaměření na Industrialistu - zajistí vám to asi dvojnásobné zvýšení. Druhou nebojovou akcí je Propaganda. Po jejím vybrání vás hra požádá o označení cílového nepřátelského města a v následujícím kole poté probíhá konverze obyvatel daného města na vaše. Propaganda zpravidla nebývá ideální k ničení nepřítele, ale hodí se například ke konci hry, kdy vám i vašemu nepříteli zbývá pouze jedno město o několika málo obyvatelích a není možné si kolo dopředu nachystat střelu či bombardér. Konec se v takovém případě dost vleče a obvykle vyhrává ten, jehož zaměření je Charisma (neboli kouzlo osobnosti).
Vlevo dole a vpravo nahoře jsou ikony střel a bombardérů. Pakliže jste rozhodnuti je použít, musíte jedno kolo věnovat jejich aktivaci a druhé kolo jejich naložení hlavicemi a výsledné akci. Jak střela tak bombardér mohou mít rozdílnou kapacitu, která je indikována právě zmíněnými přepínacími políčky. Ve druhém kole totiž můžete do nosného zařízení naložit hlavici, jejíž velikost musí být menší nebo rovna kapacitě zařízení. Rozdíl mezi střelami (Missiles) a bombardéry (Bombers) spočívá v tom, že bombardér může být v případě nenaplnění jeho kapacity navrácen na letiště a v dalším kole znovu použit až do výše své kapacity, což je výhodné zejména když je vaše obyvatelstvo téměř vyhubeno.
Jestliže vám takříkajíc "teče do bot", můžete využít možnosti obrany pomocí SDI (vpravo dole). SDI existují ve dvou variantách, první je obyčejné SDI, které v kole, kdy je použito, dokáže sestřelovat pouze nepřátelské střely, druhé je tzv. Advanced SDI (A-SDI), které je schopné zničit útočící střely i bombardéry.
Každé kolo ukončíte kliknutím na nápis Nuclear War, čímž se přesunete na jakousi mapu, na níž graficky probíhají všechny akce. Ikony měst se podle počtu obyvatel dané metropole mění, což vám určitě přijde dříve nebo později vhod.
Po technické stránce je na tom hra podstatně hůř než po stránce herní. Již při prvním pohledu na rozlišení 320px na 240px je znát, že tvůrci hru naprogramovali zejména pro slabší počítače. Na animace ve hře nenarazíte, ale pravdou je, že ani nejsou potřeba. Od turn-based strategie zřejmě žádné grafické orgie nečekáte, takže nižší rozlišení ani absenci animací neberte jako nějaké podstatné výtky. Možností, jež mě velice překvapila, je hra po síti, ovšem po několika marných pokusech připojit se k existující hře jsme snahu o uspořádání jaderné války v multiplayeru vzdali.
Nuclear War je bezesporu velice dobrou hrou, která se sice nemůže řadit mezi současné špičky na poli tahových strategií, nicméně její cena (poplatek za připojení) a velikost (1,3MB) z ní dělá dobrou volbu pro slabší počítače (a také pro "modemové stahovače"). Pokud se vám podaří na rozdíl od nás rozjet Nuclear War v multiplayeru, užijete si spousty skvělé zábavy třeba v případě, že doma máte nový počítač sesíťovaný se starou 486kou. Hra běhá jak pod Windows, tak pod DOSem, takže si ji může zahrát snad opravdu každý.
