Cílem této arkády je umožnit papírovým lodičkám unášeným proudem řeky přeplout z levé strany obrazovky na tu pravou, aniž by je potopil hustý déšť. K tomu vám bude sloužit strom složený z lidských paží a deštníků, jež bude sami pěstovat a rozkošacovat, tak aby zakryl co největší část oblohy a odstínil tak padající kapky deště. Pak-li že dosáhne až horního kraje obrazovky, vyhráli jste a čeká vás zasloužený potlesk. Jako u většiny arkád velmi jednoduchý, velmi zábavný a co víc, velmi originální námět.
V principu vždy uchopíte jednu větev (chcete-li ruku) stromu a jí chytnete buď deštník anebo další paži. Tento stavební materiál však nedostanete zadarmo. Za každých pět úspěšně přepravených lodiček se z nebe snese právě jedna ruka a deštník a ty ještě musíte chytit buď přímo ve vzduchu nebo je alespoň vytáhnout ze spárů řeky. Pakliže přepravíte loďku červenou, tedy bonusovou, z oblohy spadne rukou i deštníku výrazně více..
Proud je rychlý a ruce občas nechytnou právě to, co jste zamýšleli, proto je nutné jednat pohotově a tím hra nabírá na spádu. 
Jestliže na hře krom námětu něco stojí za zmínku, pak je to jistě zpracování. Jak jste již sami mohli poznat z přiložených screenshotů, jež se tu kolem textu někde povalují, vizuální zpracování je unášející. Ačkoliv mám ke strukturám složeným z lidských partií těla značný odpor a koláže z torz mi obvykle obrací žaludek, musím uznat, že výzor hry je skutečně decentní, vkusný a svým způsobem i velmi umělecký. Tóny barev výborně vystihují atmosféru deštivého dne, jíž notnou měrou podtrhuje i výborný hudební doprovod. Ten se skládá ze značně krátké instrumentální smyčky, jež je upozaděna dominantním tlukotem deště. Nemám pochyb, že by hra za jistých okolností uspěla i jako na velmi zdařilý spořič obrazovky.. 
Po všem, co jsem napsal, vás asi musí zarážet hodnocení pouhých šesti bodů. Je nutné si však uvědomit, že zde nemluvíme o obrazu, soše, či hudební skladbě, ale o hře, jež by měla alespoň dle mého mínění plnit svůj primární účel, tedy být hratelná. A přesně v tomto bodě, stejně jako většina her z EGP On a Rainy Day značně kulhá. Může za to především mimořádně nízká obtížnost, kdy lze hru pokořit za necelých třicet vteřin, hlavní příčinou však zůstává celková jednorázovost titulu. Není pochyb o tom, že si autor nekladl za cíl bavit velké masy hráčů něčím trvanlivým, nabídl nám spíš jakýsi nepoznaný zážitek, k němuž se stejně jako k oblíbené malbě budeme moci po čase opět vrátit. Z tohoto hlediska je On a Rainy Day brilantním dílem, já ovšem stále zastávám názor, že v případě media jakým je hra, by se měl autor snažit o skloubení jak umění, tak hratelnosti. A to se v případě On a Rainy Day zcela nepovedlo.
- sobota 10. června 2006
