Hry jako Oneiric Gardens to mají těžké. V záchvatu tvořivosti a snahy zprostředkovat hráči co nejpřesnější výklad snového světa autoři zapomínají na to, že hry by se měly především hrát. V této výpravě je tomu přesně tak. Podíváte se do zvláštního prostředí a okusíte atmosféru světa snů někoho cizího, ale musíte se vnitřně vypořádat s tím, že kromě průzkumu okolí toho na práci moc nemáte.
Řeknu vám ovšem, že mnohdy mám problémy vyložit si alespoň nějak sny vlastní. Tato hra utvrzuje v přesvědčení, že v případě cizích vzpomínek a nočních můr je to ještě horší. Oneiric Gardens působí jako slepená konstrukce několika snů, které se autorovi zdály buď následně, nebo odděleně. Tak jako tak, vzal pomyslnou lepicí pásku a dal je dohromady.
V jednom světě se pohybujete po vodní hladině mezi několika malými ostrůvky a podivnými stavbami, v dalším se koukáte do absurdního obludária plného nesmyslů a nakonec procházíte hvězdnou oblohou v jakémsi tunelu. Ani jeden ze světů nedává moc nadějí na interpretaci. Tady jde jen o prožitek. Můžete se nejspíš snažit najít nějaký herní prvek nebo hádanku, ale myslím, že pohoříte. Úkolem je jenom projít všechny sny a pořádně zírat s otevřenou pusou.
Starobylé grafické zpracování zde působí jako z poloviny devadesátých let a jistě je to záměr, že vám možná přinese pocit nostalgie. V každém snu hraje jiná hudba, která je občas příšerně otravná, jindy rozjímavá a příjemná. Občas narazíte na něco, co vypadá jako logický puzzle, ale k jeho vyřešení nemáte žádné indicie. Stejně tak vás překvapí, když kopnete do hory krabic a ona se složí k zemi se zvuky „Au, au, au!“
Oneiric Gardens je absurdita, která by mohla být skutečně zábavná, pokud by ovšem obsahovala něco, co by působilo jako hratelnost. Takto je zajímavá, ale prázdná. Ale to už je úděl podobných titulů. Chodíte tam a zpět, občas skočíte, jindy někam spadnete, ale kromě toho a pocitu, že je všechno tak nějak prvoplánové, zde nic není. Je to zkrátka zážitková jednohubka.
Zde je možné stáhnout i verzi pro Mac a Linux.
