Opera Omnia - věda versus politika

Na hru o třech barvách skrývá dnešní titul nečekaně hlubokou morální pointu.

Opera Omnia

Herní průmysl stále čeká na svůj ekvivalent Občana Kanea, zatímco den co den konzumuje pravidelnou dávku emocí ve výkrmnách značky Call of Duty. Je dost dobře možné, že neochota velkých konglomerátů typu Activision Blizzard k experimentům vyústí v to, že příští herní revoluce vzejde od nezávislých vývojářů. Zatímco se totiž komerční hry neúspěšně snaží nastavovat zrcadlo reálnému dění, ať už v Modern Warfare 2 či Six Days in Fallujah, freewarovky totéž dělají už delší dobu a s mnohem větším úspěchem. Nedávno jsme tu měli satirický We Want YOU!, a také dnes přichází „hra s přesahem“. Opera Omnia se jako simulátor migrace skupin lidí dotýká stále aktuálního tématu politiky zašticované vědou. Či snad „vědou“?

Sama o sobě má Opera Omnia (v překladu „sebrané spisy“) velmi netradiční hratelnost. Jako akademik budoucnosti máte za úkol přijít s tezí ohledně migrace populace z měst do měst. Máte současná data (ve městě A žije X obyvatel, v sousední osadě B žije Y obyvatel) a máte rovněž data z doby před stovkami let. Také víte, kdy došlo k jakým epidemiím či genocidám. Je ovšem na vás zjišťovat, kdy se kolik lidí kam přesunulo, nehledě na to proč tak činili. To znamená, že na relativně velkém časovém úseku kreslíte čáry přesunů obyvatel z měst do měst a v určitých úsecích tyto přesuny zase utínáte, dokud nedojdete uspokojivému výsledku.

Svým způsobem je tedy Opera Omnia logickou hrou, protože najít správné vyvážení zabere větší než malou kapacitu mozkovny. Je třeba uvažovat pozpátku, stejně jako je třeba brát v potaz minority a jejich roli. Ačkoliv si v počátečních levelech lze vystačit s náhodným kreslením čar, „však ono už to nějak vyjde“, pozdější kola už přicházejí s velmi specifickými požadavky i větším počtem osad. Je to náročné a svým způsobem zběsilé, leč se tato na první pohled suchoparná práce dotýká díky příběhu i vyššího principu morálního.

Opera Omnia

Opera Omnia

V diskuzích mezi dvěma postavami hry, současným vysokým politikem a hráčem ovládaným akademikem, se postupně odhaluje historie fiktivního světa a jeho vnitřní etnické problémy, až nakonec dojde k… Nehodlám spoilovat, protože byť politické dialogy svádějí k jejich přeskakování, příběh je to, co graficky nevábnou Operu Omniu vyzdvihává z útrob „pouze originálního nápadu“ a dodává ji legitimní místo mezi angažovanými hrami. Dává vzpomenout, jak například Třetí říše znásilnila Darwinovy evoluční teorie ku svému prospěchu a nakonec z nich uhnětla holocaust. Videohra, která své hráče přiměje k uvažování nad rolí vědy v politice, je i dnes vzácnější než příslovečná černá labuť – a právě za tento svůj element získává Opera Omnia zdaleka nejvíce bodů.