Jak je vidět z konečného hodnocení, celkově není Operation Entity žádným rekordy lámajícím projektu. Spíše lehce nadprůměrným projektem s mnoha nedostatky. K lepším stránkám je možno připsat technickou stránku, která je sice jednoduchá, zato ale plně v 3D a situovaná jak do exteriérů tak i interiérů. Na freeware poměry na tom nejsou nejhůře ani modely zbraní, které uchopíte do svých virtuálních rukou zabijáka. Možná vás překvapí malý počet kousků arzenálu, který se k vám dostane. Místo klasických pěti a více se budete muset spokojit se dvěma základními. První, jednoduchá pistole, vás bude doprovázet od samotného začátku. Druhou zbraň dostanete do rukou vlastně záhy poté, co zabijete prvního nepřítele. Ten totiž za sebou pochopitelně nechá zbraň, stejně jako náboje. A tak to bude pokračovat i dále, což znamená, že obcházet všechny na zemi ležící mrtvoly se rozhodně vyplácí, i když to nemusí být zrovna nejbezpečnější. Nepřátelé jsou totiž všude, kam se podíváte. Pozor se vyplácí dávat navzdory tomu, že jejich pozici je možno ve většině případů odhadnout. Vzhledem k členitosti terénu vás ale jistě občas překvapí. Pokud k nim nebudete stát přímo z očí do očí, nemusíte se až tak bát, s přesností jejich střelby je to na štíru. A vzhledem k jednoduchosti strefení to nebude až tak problém – v zaměřovacím křížku je totiž přítomna i tečka, kterou prostě stačí nastavit na protivníka a máte vyhráno. Tímto způsobem jsem mimochodem zlikvidovala i skupinu asi 10ti vojáků v kempu, které jsem ohrožovala z neuvěřitelné dálky což je samo o sobě nereálné. Stejně podivné ale je, že se nechali vystřílet bez sebemenší snahy o odpor a to přestože vedle nich padali jejich kolegové.
Asi největší problém Operation Entity je velké množství chyb, které se prostě nedají prominout. Jak jinak byste se chtěli vyjádřit k tomu, když jsem pobíhala po okolí s nulovým zdravím a mohla jsem s klidem bojovat dále. Trochu zamrzí i absentující ukazatel stavu projektilů ve zbrani.