Obě skupiny vytvořily příjemnou variaci na logický rychlík, čili logickou hru, ve které musíte nejen zapojit mozek, ale musíte to také učinit rychle. Nestává se tak často, abych na Plných hrách tento žánr recenzoval já. Naopak, mám k těmto hrám averzi jako k cestě do práce. K recenzování Orblitzu jsem se vlastně dostal jenom proto, že Lobovi hra nefungovala. Vysoké hodnocení ale indikuje, že dnes se nám dostalo něčeho mimořádného. V Orblitzu je vaším cílem pokládat různé krychličky tak, aby se kutálející koule mohly dostat ke svému cíli. Jeden obrázek vydá za tisíc slov, princip tak nejlépe ilustruje obrázek po pravé straně. Modrá šipka indikuje směr jízdy první koule, červený bod je pak její cíl. Prý je to variace na klasické Lemmings, ty jsem ovšem nikdy nehrál (a stydím se za to).
V základním modu Quickplay jsou vám tak postupně představovány obtížnější a obtížnější plochy a vy je musíte s omezeným množstvím materiálu řešit, přičemž zároveň s vámi se o totéž snaží tři další počítačoví nebo lidští protihráči. Hra obsahuje slušný tutoriál, nicméně mě k plnému pochopení principů zpočátku nestačil. Klíčové není ani tak intenzivní zapojení šedé kůry mozkové, jako spíše zapojení dobré prostorové představivosti. Trojrozměrnou mapou si můžete volně točit do všech směrů a půdorys nemusí být vždy tím nejlepším úhlem pohledu, především kvůli grafice, ale o té více později.
Druhý mod, Towerball, je čistě singleplayerovou variací na Quickplay. Žádní protihráči, pouze vy a prostorové nástrahy. Zde budete mít více času proniknout do systému i ovládání hry. Kromě základní krychle se do vašeho repertoáru dostanou i trojúhelníky a spousta dalších geometrických útvarů, které z důvodu mé neznalosti jejich jmen můžete vidět na obrázku po vaší pravici. Důležitý je zároveň i materiál. Dřevěné krychle jsou zničeny po prvním nárazu koule, kamenné vydrží více, kovové nejvíce, přičemž tato zásada platí i na vaše vlastní krychle – čas od času musíte svou krychli zničit dopadem jiné své krychle.
Poslední dva mody pak kašlou na nějaké skóre. V Architect modu musíte postavit přesnou napodobeninu jiné stavby včetně správného posazení, Sandbox mluví sám za sebe. I zde se potvrzují kvality Obrlitzu, protože detektivní pátrání po záludnostech roztodivného tělesa v módu Architect rozhodně má leccos do sebe a je samo o sobě dobrým nápadem.
Pochvalu si rozhodně zaslouží fenomenální grafika. Nejen zvládnutí trojrozměrného prostředí, ale také stylizace, jakoby vše bylo namalováno rukou. Chuťovka. Může to znít banálně, ale v záplavě ráboby retro titulů je prostě něco podobného skoro k neuvěření. K tomu si autoři pohráli i s pár legráckami, takže občas hra začne černobílá a plochu si “vybarvíte“ až rozbitím plechovky...
Navzdory mojí přirozené averzi vůči logickým hrám musím konstatovat, že Orblitz je mimořádně kvalitní hrou a, především, že si zaslouží pozornost i mezi hráči, kteří tento žánr běžně míjejí.